22. neděle v mezidobí B – Jk 1, 17-27

¹⁷Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. ¹⁸On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření. ¹⁹ Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. ²⁰Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí. ²¹Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše. ²²Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe. ²³Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; ²⁴podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl. ²⁵Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. ²⁶Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná. ²⁷Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa