22. neděle v mezidobí A – Ex 3, 1-15

¹Mojžíš pásl ovce svého tchána, midjánského kněze Jitra. Jednou vedl ovce za pustinu a přišel k Boží hoře, k Chorébu. ²I ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. ³Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. ⁴Když Hospodin viděl, že odbočil, aby se podíval, zavolal na něho Bůh z prostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem. ⁵I řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá. ⁶Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. ⁷Hospodin pak řekl: Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich volání kvůli jeho utlačovatelům. Vždyť vím o jeho bolestech. ⁸Sestoupil jsem, abych ho vysvobodil z moci Egypťanů a abych ho z oné země vyvedl do země dobré a rozlehlé, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. ⁹Vždyť volání synů Izraele se nyní doneslo ke mně, a také jsem viděl útisk, kterým je Egypťané utiskují. ¹⁰Nuže pojď, pošlu tě k faraonovi, abys vyvedl můj lid, syny Izraele, z Egypta. ¹¹Ale Mojžíš Bohu řekl: Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a abych vyvedl syny Izraele z Egypta? ¹²Tedy odpověděl: Vždyť budu s tebou. A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: Až vyvedeš lid z Egypta, budete Bohu sloužit na této hoře. ¹³Ale Mojžíš Bohu odvětil: Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím? ¹⁴Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám. ¹⁵Bůh ještě Mojžíšovi řekl: Toto řekneš synům Izraele: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě poslal k vám. Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci.