19. neděle v mezidobí C – Žd 11, 1-3.8-16

¹Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. ²Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. ³Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. ⁸Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. ⁹Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. ¹⁰Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. ¹¹Vírou i sama Sára, ač byla neplodná, přijala moc k početí potomka a mimo svůj čas porodila, protože měla za věrného toho, kdo dal slib. ¹²Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. ¹³Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi. ¹⁴Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. ¹⁵Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. ¹⁶Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město.