16. neděle v mezidobí A – Ř 8, 12-25

¹²Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. ¹³Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. ¹⁴Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. ¹⁵Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! ¹⁶Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem. že jsme děti Boží. ¹⁷Jsme-li však děti, jsme i dědicové — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni. ¹⁸ Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. ¹⁹Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů — ²⁰neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal — a má naději, ²¹že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. ²²Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. ²³A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. ²⁴ V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal. ²⁵Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.