16. neděle v mezidobí A – Ř 8, 12-25

12Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. 13Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. 14Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. 15Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! 16Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem. že jsme děti Boží. 17Jsme-li však děti, jsme i dědicové — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni. 18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. 19Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů — 20neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal — a má naději, 21že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. 22Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. 23A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. 24 V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal. 25Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: