Úterý po dedikaci milánské katedrály II

Zj 1, 9-10

9Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení, království a vytrvalosti v Ježíši Kristu, jsem se ocitl pro Boží slovo a svědectví Ježíše Krista na ostrově zvaném Patmos. 10V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice,

Ž 96, 4-8a

4Vždyť Hospodin je velký, nejvýš chvályhodný, vzbuzuje bázeň nade všechny bohy. 5Vždyť všichni bohové národů jsou nicotnosti; Hospodin však učinil nebesa. 6Nádhera a důstojnost před ním, moc a okrasa v jeho svatyni. 7Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc! 8Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména,

srov. L 6, 13

13Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, které také pojmenoval apoštoly:

Mk 3, 13-19

13Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl. I odešli k němu. 14Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium 15a aby měli pravomoc vyhánět démony. 16Ustanovil těchto Dvanáct: Šimona, kterému přidal jméno Petr, 17Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená ‚synové hromu‘, 18Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského 19a Judu Iškariotského, který ho pak zradil.