Úterý po 4. neděli po Letnicích II.

Dt 9, 1-6

1Slyš, Izraeli, teď projdeš Jordánem, abys šel obsadit národy větší a mocnější než jsi ty, města velká a opevněná až k nebesům. 2Potomci Anákovců jsou lidem velkým a vysokým; víš přece a slyšel jsi říkat: Kdo se může postavit proti synům Anákovým? 3Věz tedy dnes, že Hospodin, tvůj Bůh, ten, který prochází před tebou, je oheň stravující. On je vyhladí, on je před tebou pokoří. Podrobíš si je a rychle je vyhubíš, tak jak ti Hospodin řekl. 4Až je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vypudí, neříkej si v srdci: Pro mou spravedlnost mě Hospodin přivedl, abych obsadil tuto zemi. Pro ničemnost těchto národů je Hospodin před tebou vyhání. 5Ne pro svou spravedlnost a přímost svého srdce jdeš obsadit jejich zemi, ale pro ničemnost těchto národů je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání a aby se naplnilo slovo, které Hospodin odpřisáhl tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 6Věz tedy, že ne pro tvou spravedlnost ti Hospodin, tvůj Bůh, dává tuto dobrou zemi, abys ji obsadil. Vždyť jsi lidem tvrdé šíje.

Ž 44, 2-9

2Bože, na vlastní uši jsme slýchávali, naši otcové nám vyprávěli o skutcích, které jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávnověkých. 3Ty jsi svou rukou vyhnal pohany a je jsi zasadil, zlomil jsi národy a vyhnal jsi je. 4Zemi však neobsadili díky svému meči, nezachránila je jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvá paže a světlo tvé tváře, protože jsi v nich našel zalíbení. 5Ty jsi můj král, Bože. Přikaž vítězství pro Jákoba! 6S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, ve tvém jménu jsme pošlapali ty, kdo proti nám povstali. 7Proto se nespoléhám na svůj luk; můj meč mě nezachrání. 8Neboť ty jsi nás zachránil před našimi protivníky a zahanbil jsi ty, kdo nás nenáviděli. 9Bohem se chlubíme každý den; navěky budeme vzdávat chválu tvému jménu.

Mt 8, 11

11Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes;

L 7, 1-10

1Když Ježíš dokončil všechna svá slova k lidu, vešel do Kafarnaum. 2Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi vzácný, byl na smrt nemocen. 3Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka. 4Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden, abys mu to prokázal; 5neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“ 6Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. 7Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha bude uzdraven. 8Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky; řeknu-li některému: ‚Jdi‘, pak jde; jinému: ‚Přijď‘, pak přijde; a svému otroku: ‚Udělej to‘, pak to udělá.“ 9Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.“ 10Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho nemocného otroka zdravého.