Středa po Letnicích II.

Ex 19, 7-15

7Mojžíš přišel, povolal starší lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu Hospodin přikázal. 8Všechen lid společně odpověděl: Vše, co Hospodin promluvil, budeme plnit. Mojžíš přinesl slova lidu zpět k Hospodinu. 9Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, když budu s tebou mluvit, a aby ti navždy věřili. A Mojžíš oznámil Hospodinu slova lidu. 10Hospodin řekl Mojžíšovi: Jdi k lidu a posvěcuj je dnes i zítra. Ať si vyperou oděvy 11a jsou připraveni k třetímu dni, protože třetího dne Hospodin před očima všeho lidu sestoupí na horu Sínaj. 12Vyznač hranici lidu dokola a řekni: Mějte se na pozoru, abyste nevystupovali na horu, nebo se dotkli jejího okraje. Každý, kdo by se dotkl hory, bude jistě usmrcen. 13Ruka se jí nedotkne, proto musí být ukamenováno nebo zastřeleno šípem, ať dobytče nebo člověk, nezůstane naživu. Až táhle zatroubí beraní roh, pak budou oni vystupovat na horu. 14Mojžíš sestoupil s hory k lidu, posvěcoval lid, a oni si vyprali oděvy. 15I řekl lidu: Buďte připraveni za tři dny. Nepřistupujte k ženě.

Ž 118, 1-6

 1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 3Ať řekne dům Áronův: Jeho milosrdenství je věčné! 4Ať řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! 5V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno. 6Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk?

srov. He 12, 18. 22

18Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru 19a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno, 20neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: ‚I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,‘ 21a tak strašná byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: ‚Jsem zděšen a třesu se.‘ 22Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění

L 8, 42b-48

42Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily. 43A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok a vynaložila na lékaře všechno, co měla, a nikdo ji nemohl uzdravit. 44Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. 45Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní,a říkáš: Kdo se mne dotkl.“ 46Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“ 47Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. 48On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“