Středa po 6. neděli velikonoční II.

Sk 28, 17-31

17I stalo se, že po třech dnech si svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: „Muži bratři, já jsem se nedopustil ničeho proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, a přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů. 18Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt. 19Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ. 20Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz.“ 21Ale oni mu řekli: „My jsme o tobě z Judska nedostali ani psaní, ani nám o tobě nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo povědět něco špatného. 22Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně je nám známo, že jí všude odporují.“ 23Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval Boží království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků. 24Někteří se dávali přesvědčit tím, co jim říkal, jiní nevěřili. 25Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: „Dobře promluvil Duch Svatý k vašim otcům skrze proroka Izaiáše: 26‚Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte. 27Neboť srdce tohoto lidu otupělo, stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil.‘ 28Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům. Oni uslyší.“ 29Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli. 30Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli, 31hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.

Ž 68, 20a. 21a. 29-30. 32-33. 35ab. 36c

20Požehnán buď Panovník, den ze dne nás nosí jako břímě; 21Tento Bůh je nám Bohem, který vytrhuje. 29Tvůj Bůh ti přikázal, abys byl silný. Potvrď, Bože, to, co pro nás děláš, 30ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Tobě budou králové přinášet dary. 32Přijdou vyslanci z Egypta, Kúš vztáhne ruce k Bohu. 33Království země, zpívejte Bohu! Opěvujte Panovníka. 35Předejte Bohu moc! Jeho velebnost je nad Izraelem. Bůh buď požehnán!

srov. J 14, 9

9Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?

J 14, 7-14

7Jestliže znáte mne, poznáte i mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ 8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ 9Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky. 12Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. 13A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. 14Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním.“