Středa po 3. neděli po Letnicích II.
Nu 14, 2-19
2Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá pospolitost jim říkala: Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi anebo kéž bychom zemřeli v této pustině! 3Proč nás Hospodin přivedl do této země, abychom padli mečem? Naše ženy a malé děti se stanou kořistí. Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta? 4A říkali jeden druhému: Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta. 5Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním pospolitosti synů Izraele. 6Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, z těch kteří prozkoumali zemi, roztrhli svá roucha 7a říkali celé pospolitosti synů Izraele: Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je převelice dobrá země. 8Jestliže v nás Hospodin najde zalíbení, přivede nás do této země a dá nám ji — zemi, která oplývá mlékem a medem. 9Jenom se nebouřete proti Hospodinu! A lidu té země se nebojte, vždyť jsou pro nás jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, ale s námi je Hospodin, nebojte se jich! 10Když celá pospolitost říkala, že na ně budou házet kamení, všem synům Izraele se u stanu setkávání ukázala Hospodinova sláva. 11Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebudou věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich učinil? 12Pobiji je morem a vyvlastním je, z tebe však udělám větší a mocnější národ, nežli jsou oni. 13Mojžíš nato řekl Hospodinu: Když se o tom doslechnou Egypťané, z jejichž středu jsi svou silou vyvedl tento lid, 14řeknou to obyvatelům této země. Slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, ses ukazoval tváří v tvář, že tvůj oblak stál nad nimi a že v oblakovém sloupu jsi před nimi chodil ve dne a v ohnivém sloupu v noci. 15Když usmrtíš tento lid do jednoho muže, národy, které slyšely zprávu o tobě, řeknou: 16Protože Hospodin nebyl schopen přivést tento lid do země, kterou jim odpřisáhl, pobil je v pustině. 17Ať se nyní, prosím, ukáže, že je veliká Panovníkova síla, tak jak jsi řekl: 18Hospodin je pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství, odpouští vinu a přestoupení. Jistě však nenechá viníka bez trestu, ale navštěvuje s trestem vinu otců na synech, na třetí i čtvrté generaci. 19Odpusť, prosím, vinu tohoto lidu podle svého velkého milosrdenství, tak jako jsi odpouštěl tomuto lidu od Egypta až doposud.
Ž 78, 1. 11. 14. 17. 21-22. 38-39
1Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst. 11Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. 14Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. 17Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu 21Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, 22protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. 38On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. 39Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.
srov. Sk 21, 4
4Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dní. Ti skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma.
L 6, 17-23
17Ježíš s apoštoly sestoupil dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu; 18ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni. 19A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala. 20A on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království. 21Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát. 22Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka. 23Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům.