Sobota po Letnicích II.

Ex 20, 1-21

1Potom Bůh vyhlásil všechna tato slova. Řekl: 2Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 3Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. 4Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. 5Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, 6ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy. 7Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo. 8Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, 11protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. 12Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 13Nebudeš vraždit! 14Nebudeš cizoložit! 15Nebudeš krást! 16Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví! 17Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. 18Všechen lid sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál. 19Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli. 20Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel a aby na vás byla bázeň před ním, abyste nehřešili. 21Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k husté temnotě, kde byl Bůh.

Ž 92, 2-3. 5-6. 13-14. 16

2Je dobré vzdávat Hospodinu díky a opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší, 3zvěstovat z rána tvé milosrdenství a v noci tvou věrnost. 5Hospodine, svým dílem mi působíš radost, jásám nad skutky tvých rukou. 6Jak velké jsou tvé skutky, Hospodine! Tvé úradky jsou přehluboké! 13Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanonu. 14Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha. 16aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v něm podlost.

Ř 10, 4-9

4Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří. 5Mojžíš píše o spravedlnosti, která je založena na Zákonu: ‚Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.‘ 6Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?‘ — to je jako přivést Krista dolů — 7nebo: ‚kdo sestoupí do propasti?‘ — to je jako vyvést Krista z mrtvých. 8Ale co praví? ‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme: 9Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.

J 1, 17

17Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Mt 28, 16-20

16Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. 17Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali. 18Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. 19Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého 20a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. “