Sobota po 3. neděli po Letnicích II.

Lv 23, 9. 15-22

9Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 15Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po sobotě si odpočítáte sedm týdnů. Musí být úplné. 16Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. 17Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu. 18Spolu s chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s patřičnou přídavnou a litou obětí, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. 19Připravíte též jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako obětní hod pokojné oběti. 20Kněz s nimi zamává před Hospodinem spolu s chlebem z prvotin jako mávanou obětí, spolu s dvěma beránky. Budou svaté Hospodinu, pro kněze. 21Právě v ten den svoláte a budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. To je věčné ustanovení ve všech vašich sídlech pro vaše generace. 22A když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh.

Ž 97, 7-12

7Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám, ti, kdo se chlubí nicotnostmi. Jemu se klanějí všechny božské bytosti. 8Sijón to slyší a raduje se, dcery judské jásají nad tvými soudy, Hospodine. 9Neboť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nade vší zemí, velmi převyšuješ všechny božské bytosti. 10Kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo. On střeží duše svých věrných a vysvobozuje je z ruky ničemů. 11Pro spravedlivého je zaseto světlo a radost těm, kdo jsou přímého srdce. 12Radujte se, spravedliví, v Hospodinu! Vzdejte chválu jeho svatému jménu!

Ř 14, 13-15, 2

13Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod. 14Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. 15Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel! 16Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré. 17Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. 18Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé ho mají v úctě. 19A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. 20Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který pohoršuje druhého tím, co jí. 21Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje. 22Víru, kterou máš ty, měj pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné. 23Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, protože nejednal na základě víry. Všecko, co není z víry, je hřích. 1My silní jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu, a nemít zalíbení sami v sobě. 2Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru, pro jeho budování.

Oz 6, 6

6Neboť já mám zalíbení v milosrdenství, a ne v obětech, poznání Boha jsem si oblíbil víc než zápalné oběti.

L 11, 37-42

37Jakmile Ježíš domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal. Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu. 38Farizeus se podivil, když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl. 39Pán mu řekl: „Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti. 40Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek? 41Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude čisté. 42Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin, ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.