Pondělí po 8. neděli po Letnicích II

1Sa 1, 1-11

1Byl jeden muž, z Ramatajim-sófímu, z Efrajimského pohoří, který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce. 2Měl dvě ženy: Jméno jedné bylo Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla. 3Tento muž přicházel rok co rok ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas. 4Stávalo se v den, kdy Elkána obětoval, že dával své ženě Penině a všem jejím synům i jejím dcerám díly z oběti. 5Ale Chaně dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel její lůno. 6Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno. 7To se dělo rok co rok; pokaždé, když přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto Chana plakala a nejedla. 8Její muž Elkána jí řekl: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá na mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů? 9Po jednom takovém jídle a pití v Šílu Chana vstala. (Kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu.) 10V duši měla hořkost, modlila se k Hospodinu a velmi plakala. 11Učinila slib. Řekla: Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Hospodinu pro všechny dny jeho života a břitva nepřijde na jeho hlavu.

Ž 116, 3 [12] – 4 [13]. 7 [16] -10 [19]

3Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal. 4Vzývám však Hospodinovo jméno. Ach, Hospodine, zachraň mou duši! 7Vrať se, má duše, do svého odpočinutí, protože Hospodin ti prokázal dobro. 8Vytrhls mou duši ze smrti, mé oči před slzami, mé nohy před klopýtnutím. 9Budu chodit před Hospodinem v zemi živých. 10Důvěřoval jsem, i když jsem říkal: Jsem velmi ponížený.

srov. Mk 1, 15

15A říkal: „ Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu. “

L 10, 8-12

8A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží, 9uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: ‚ Přiblížilo se k vám Boží království.‘ 10Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11‚I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.‘ 12Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“