Pátek po 1. neděli po svátku Umučení sv. Jana Křtitele II

1P 2, 13-25

13Kvůli Pánu se podřiďte každému lidskému zřízení: ať králi jako svrchovanému vládci, 14ať místodržícím jako těm, kteří jsou od něho posíláni k tomu, aby trestali zločince a uznávali ty, kdo jednají dobře; 15neboť taková je vůle Boží, abyste dobrým jednáním umlčovali neznalost nerozumných lidí; 16jako svobodní, a ne jako ti, kteří mají svobodu za plášť špatnosti, nýbrž jako otroci Boží. 17Všechny ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě. 18Sluhové, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i zlým. 19Je to totiž milost, snáší-li někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí nespravedlivě. 20Neboť jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. 21K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 22On ‚se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech‘. 23Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě. 24On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni. 25Neboť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší.

Ž 23, 1-6

1Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k vodě na místech odpočinku. 3Obnovuje mou duši, pro své jméno mě vodí po pravých stezkách. 4I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují. 5Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká. 6Dobrota a milosrdenství mě budou jistě provázet po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet do Hospodinova domu.

srov. Mt 19, 30

30Mnozí první budou poslední a poslední první.

L 16, 19-31

19„Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval. 20U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy. 22Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben. 23A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně. 24I zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.‘ 25Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že sis už vybral své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován. 26A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.‘ 27Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, 28neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ 29Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!‘ 30On řekl: ‚Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ 31Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“