Čtvrtek po 5. neděli po Letnicích II.

Dt 31, 1-12

1Mojžíš šel a pověděl tato slova celému Izraeli. 2Řekl jim: Je mi dnes sto dvacet let, nemohu již vycházet a vcházet a Hospodin mi řekl: Nepřejdeš přes tento Jordán. 3Hospodin, tvůj Bůh, půjde před tebou; on před tebou vyhladí tyto národy a obsadíš je. Jozue půjde před tebou, jak řekl Hospodin. 4Hospodin s nimi učiní to, co učinil s emorejskými králi Síchonem a Ógem a s jejich zemí, když je vyhladil. 5Až vám je Hospodin vydá, naložte s nimi zcela podle příkazu, který jsem vám dal. 6Posilněte se a buďte odvážní. Nebojte se a nemějte z nich strach, neboť Hospodin, tvůj Bůh, půjde s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě. 7Potom Mojžíš zavolal Jozua a před očima celého Izraele mu řekl: Posilni se a buď odvážný, neboť ty půjdeš s tímto lidem do země, o které Hospodin přísahal jejich otcům, že jim ji dá. Ty jim ji dáš do dědictví. 8Hospodin půjde před tebou, on bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě. Neboj se a neděs. 9Mojžíš zapsal tento zákon a dal ho kněžím, synům Léviho, kteří nosí truhlu Hospodinovy smlouvy, a všem izraelským starším. 10Mojžíš jim přikázal: Po sedmi letech, v určený čas roku prominutí dluhu, při svátku stánků, 11když se celý Izrael přijde ukázat před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí, čti tento zákon před celým Izraelem. 12Shromáždi lid, muže, ženy, malé děti i příchozího, který je ve tvých branách, aby poslouchali a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona.

Ž 135, 13. 5-6. 8-12

13Hospodine, tvé jméno je věčné! Hospodine, tvá památka od pokolení do pokolení! 5Ano, vím, že Hospodin je velký — náš Pán je nade všechny bohy. 6Hospodin činí vše, co chce — na nebesích, na zemi, v moři i ve všech hlubinách. 8Egyptské prvorozené pobil od člověka až po dobytče. 9Seslal znamení a divy doprostřed tebe, Egypte, na faraona a na všechny jeho otroky. 10Vyhubil mnohé národy a pobil mocné krále — 11Síchona, krále emorejského, a Óga, krále bášanského, a všechna království Kenaanu 12a dal jejich zemi v dědictví, v dědictví Izraeli, svému lidu.

srov. Ž 29, 3-4

3Hlas Hospodinův nad vodami, slavný Bůh zahřměl, Hospodin nad mocnými vodami. 4Hospodinův hlas je mocný, Hospodinův hlas je nádherný.

L 8, 22-25

22Stalo se, že jednoho dne Ježíš vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ A vypluli. 23Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí. 24Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid. 25Řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Ulekli se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“