5. neděle po svátku Umučení sv. Jana Křtitele A

L 24, 13-35

13Téhož dne šli dva z učedníků do vesnice jménem Emaus, vzdálené sto šedesát stadií od Jeruzaléma, 14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. 15A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. 16Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. 17Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte? “ I zůstali stát zasmušilí. 18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“ 19I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem; 20jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. 21My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. 22Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, 23a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. 24A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“ 25A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! 26Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ 27A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno. 28Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál. 29Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal. 30A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. 31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným. 32A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, 34a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi. 35A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

Dt 6, 4-12

4Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. 5Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. 6Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. 7Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. 8Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi tvýma očima. 9Napiš je na veřeje svého domu a na své brány. 10I stane se, až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá — zemi, kde jsou velká a dobrá města, která jsi nestavěl, 11domy plné všelijakých dobrých věcí, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivové háje, které jsi nevysadil, — až se najíš a nasytíš, 12měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Ž 18, 2-3. 29-30. 50-51

2David řekl: Vroucně tě miluji, Hospodine, moje sílo. 3Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad. 29Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou lampu. Můj Bůh prozařuje mou temnotu. 30Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď. 50Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno, 51který tak úžasně zachraňuješ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu až navěky!

Ga 5, 1-14

1K té svobodě nás Kristus osvobodil. Stůjte tedy pevně a nenechte se opět podrobit pod jho otroctví. 2Hle, já, Pavel, vám pravím, že dáváte-li se obřezávat, Kristus vám nic neprospěje. 3A znova dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen zachovat celý Zákon. 4Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v Zákoně; vypadli jste z milosti. 5Neboť my v Duchu na základě víry očekáváme naději spravedlnosti. 6Neboť v Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka, ale víra působící skrze lásku. 7Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil poslouchat pravdu? 8To přemlouvání není od toho, který vás povolává. 9Trocha kvasu prokvasí celé těsto. 10Jsem o vás přesvědčen v Pánu, že nebudete smýšlet jinak. A ten, kdo vás mate, ponese odsouzení, ať je to kdokoliv. 11Bratři, jestliže dosud hlásám obřízku, proč jsem ještě pronásledován? Pak by se ztratilo pohoršení kříže. 12Ti, kdo vás znepokojují obřízkou, ať se třeba i vyklestí. 13Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte jedni druhým. 14Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘

J 15, 12

12To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás.

Mt 22, 34-40

34Když farizeové uslyšeli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu 35a jeden z nich, zákoník, ho chtěl zkoušet a zeptal se: 36„Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší? “ 37On mu řekl: „‚ Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38To je největší a první přikázání. 39Druhé je mu podobné: ‚ Miluj svého bližního jako sebe samého.‘ 40Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“