Popeleční středa ABC
Velikonoční okruh – postní doba, neděle postní doby, Velikonoce, velikonoční Triduum, současné ortodoxní Triduum, velikonoční Triduum dle BCW, velikonoční doba
Popeleční středa Homilie Jana Konzala
Popeleční středa má původ v římské liturgii. Východní liturgie takový den neznají. Půst začíná v pondělí po 1. neděli v době postní. Podobně je tomu i v dodnes slavené západní katolické liturgii ambrosiánské. Ta však Popeleční středu zná, ale až v prvním postním týdnu, tedy o týden později, než v liturgii římské. Aby římská doba postu trvala přesně 40 dnů, byly před šest postních týdnů (bez nedělí, které nikdy nebyly postními dny) předřazeny ještě 4 dny počínaje středou. Při reformě římské liturgie po posledním koncilu se uvažovalo o zrušení Popeleční středy a přesunutí začátku postní doby na neděli. Nakonec, s ohledem na její starobylost, byla Popeleční středa zachována.
Římská stationální bohoslužba Popeleční středy u sv. Sabiny, které předcházelo žehnání popela u sv. Anastasie je známa již ve 2. pol. 5. stol. Tedy v době, kdy ještě nebyl vytvořen systém postních statií.
Popelem byli žehnání kajícníci, kteří na začátku postní doby zahajovali, často mnohaleté, kanonické pokání. Vymizením praxe kanonického pokání koncem 1. tisíciletí došlo k rozšíření označování popelem na všechny účastníky liturgie. Označování popelem je vnímáno jako znamení pokání, tj. ochoty obrácení. Prof. Richter interpretuje popel i jako znamení očištění. Rostlinný popel obsahuje potaš (uhličitan draselný), která byla užívána při výrobě mýdla.
Nověji je jako znamení postu užíváno označení olejem: „když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci…“ (Mt 16,17), tak, jak je obsaženo v dnešním evangeliu. (Mt 16, 1-6.16-21)
1. čtení z proroka Joela (Jl 2, 1-2.12-17) vybízející k obrácení a postu je obsaženo již ve Würsburgském Comes (v rozahu Jl 2, 12-19), popisujícím římskou praxi v 7. století. Může být nahrazeno čtením z proroka Izaiáše (Iz 58, 1-12) vystihujícím podstatu a smysl postu.
2. čtení (2 K 5,20b – 6,10) ukazuje na další motiv postní doby – smíření.