Sobota po 6. neděli po Umučení Jana Křtitele II

Dt 24, 10-22

10Když půjčuješ svému bližnímu na dluh, nevcházej do jeho domu, abys vzal zástavu. 11Stůj venku a muž, kterému půjčuješ, ať ti přinese zástavu ven. 12Ale jestliže je to chudý člověk, nechoď spát s jeho zástavou. 13Jistě mu zástavu po západu slunce vrať, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. A tobě to bude před Hospodinem, tvým Bohem, počteno za spravedlnost. 14Neutlačuj najatého dělníka, chudého a nuzného ze svých bratří ani příchozího, který je ve tvé zemi, ve tvých branách. 15V týž den mu dej jeho mzdu, ať nad ní nezapadne slunce, protože je chudý a pozvedá k ní svou duši. Ať nevolá proti tobě k Hospodinu a nedopadne na tebe trest za hřích. 16Ať nejsou usmrceni otcové za syny a synové ať nejsou usmrceni za otce. Každý ať je usmrcen za svůj hřích. 17Nepřevracej právo příchozího a sirotka, neber do zástavy oděv vdovy. 18Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys toto plnil. 19Když budeš sklízet svou žeň na poli a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal. Bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem díle tvých rukou. 20Když budeš srážet svou olivu, neprohlížej po sobě větve. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově. 21Když budeš sbírat víno ze své vinice, nepaběrkuj po sobě. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově. 22Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi. Proto ti přikazuji, abys plnil toto slovo.

Ž 95, 6-9. 1-2

6Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil. 7Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy, ovce jeho rukou. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako v den Massy v pustině, 9kde mě vaši otcové pokoušeli. Zkoušeli mě, přestože viděli mé skutky. 1Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy! 2Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi!

1K 12, 12-27

12Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. 13Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. 14Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. 15Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu ‘, nepatří snad proto k tomu tělu? 16A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu? 17Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich? 18Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. 19Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo? 20Je mnoho údů, ale jedno tělo. 21Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘ 22Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné. 23A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a našim neslušným částem dáváme tím větší slušnost, 24což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest, 25aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly. 26A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním. 27Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy.

Ř 12, 10a

10Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou,

Mt 18, 23-35

23„Proto je království Nebes podobné králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky. 24Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. 25Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. 26Onen otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: ‚ Měj se mnou trpělivost, pane, a všechno ti vrátím!‘ 27I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil. 28Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘ 29Jeho spoluotrok padl k jeho nohám a prosil ho: ‚ Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.‘ 30On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. 31Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo. 32Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil. 33Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘ 34A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh. 35Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení. “