Pátek po 7. neděli po Letnicích II
Sd 16, 22-31
22Tam, kde byl oholen, mu ale vlasy na hlavě začaly dorůstat. 23Pelištejští vladaři se shromáždili, aby obětovali velký obětní hod pro svého boha Dágona a pro radost. Řekli: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele Samsona. 24Když ho lid viděl, chválil svého boha, neboť řekl: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele a pustošitele naší země, který rozmnožil naše pobité. 25I stalo se, když jim bylo dobře u srdce, že řekli: Zavolejte Samsona, ať nás baví. Zavolali tedy Samsona z vězení, dováděl před nimi a postavili ho mezi sloupy. 26Tu řekl Samson mládenci, který ho držel za ruku: Pusť mě a nech mě ohmatat ty sloupy, kterými je dům držen, ať se o ně opřu. 27Ten dům byl plný mužů a žen, byli tam všichni pelištejští vladaři a na střeše asi tři tisíce mužů a žen, kteří se dívali, jak je Samson baví. 28I volal Samson k Hospodinu. Řekl: Panovníku Hospodine, rozpomeň se, prosím, na mě a posilni mě, prosím, ještě tentokrát, Bože, ať se Pelištejcům pomstím jedinou pomstou za obě své oči. 29Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, kterými byl dům držený a vzepřel se o ně, o jeden svou pravicí a o druhý svou levicí. 30Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl. Mrtvých, které usmrtil při svém skonu, bylo více, než těch, které usmrtil za svého života. 31Potom sestoupili jeho bratři a celý dům jeho otce, vyzvedli ho, vynesli a pohřbili ho mezi Soreou a Eštaólem do hrobu jeho otce Manóacha. On soudil Izrael dvacet let.
Ž 19, 2. 5-7
2Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. 5Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan. 6Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou. 7Od konce nebes vychází a obíhá opět ke konci; před jeho žárem se nic neskryje.
srov. He 12, 14-15
14Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána. 15Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí.
L 10, 1b-7a
1Pán poslal před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít. 2Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. 3Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. 4Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte. 5Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ 6A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám. 7V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy.