Pondělí po 7. neděli po Letnicích II

Joz 6, 6-17. 20

6Jozue, syn Núnův, tedy svolal kněze a řekl jim: Pozdvihněte truhlu smlouvy. Sedm kněží pak pozdvihne sedm beraních rohů před Hospodinovou truhlou. 7Potom řekl lidu: Jděte a obejděte město a vojsko ať projde před Hospodinovou truhlou. 8I stalo se, jak to Jozue lidu řekl. Sedm kněží nesoucích sedm beraních rohů prošlo před Hospodinem, troubili na rohy a truhla Hospodinovy smlouvy šla za nimi. 9Vojsko šlo před kněžími troubícími na rohy a shromáždění se ubíralo za truhlou, tak šli a troubili na rohy. 10Lidu pak Jozue přikázal: Nebudete křičet, ani nenecháte zaznít svůj hlas a z vašich úst nevyjde slovo až do dne, kdy vám řeknu: Křičte. Pak budete křičet. 11Nechal tehdy obejít Hospodinovu truhlu kolem města jednou dokola. Potom přišli do tábora a přenocovali v táboře. 12Jozue časně zrána vstal a kněží pozdvihli Hospodinovu truhlu. 13A sedm kněží nesoucích sedm beraních rohů před Hospodinovou truhlou stále šlo, troubili na rohy a vojsko šlo před nimi. Shromáždění šlo stále za Hospodinovou truhlou, troubíc na rohy. 14Druhý den opět město jednou obešli a vrátili se do tábora. Takto si počínali šest dnů. 15Sedmého dne pak časně vstali, jakmile vyšla jitřenka, a obcházeli město podle tohoto nařízení sedmkrát. Pouze v onen den obešli město sedmkrát. 16I stalo se, když kněží po sedmé zatroubili na rohy, že Jozue řekl lidu: Spusťte křik, protože Hospodin vám město vydal. 17A to město bude zasvěceno zkáze pro Hospodina, ono i každý, kdo je v něm. Pouze Rachab, ta prostitutka, zůstane naživu, ona a každý, kdo je s ní v domě, neboť ukryla posly, které jsme poslali. 20Tu lid spustil křik, zatroubili na rohy a stalo se, jakmile lid uslyšel zvuk rohu, že spustil velký povyk, hradba se zhroutila na svém místě, lid vystoupil do města, každý přímo vpřed, a to město dobyli.

Ž 136, 1-4. 16-24

1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Chválu vzdejte Bohu bohů — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 3Chválu vzdejte Pánu pánů — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 4Tomu, jenž jediný koná veliké divy — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 16Svůj lid vodil pustinou — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 17Pobil veliké krále — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 18A zabil vznešené krále — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 19Síchona, krále emorejského — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 20A Óga, krále bášanského — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 21Jejich země dal do dědictví — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 22Do dědictví Izraelovi, svému otroku — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 23V našem ponížení na nás pamatoval — vždyť jeho milosrdenství je věčné! 24A vytrhl nás z moci našich protivníků — vždyť jeho milosrdenství je věčné!

srov. Mk 9, 29

29Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě a půstu.“

L 9, 37-45

37Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup. 38A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: „Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný! 39Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnou kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří. 40Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 41Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“ 42Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil je jeho otci. 43Všichni byli ohromeni nad Boží velebostí. Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům: 44„Vložte si do svých uší tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ 45Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.