Pátek po 12. neděli po Letnicích II

Neh 6, 15 – 7, 3

15Hradby byly dokončeny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za padesát dva dnů. 16Stalo se, když to uslyšeli všichni naši nepřátelé a když to uviděly všechny pohanské národy okolo nás, že velmi klesli ve svých očích, protože poznali, že tato práce byla vykonána od našeho Boha. 17V oněch dnech také dopisy mnoha judských šlechticů chodily Tóbijášovi a Tobijášovy přicházely jim, 18protože mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, neboť byl zetěm Šekanjáše, syna Árachova, a jeho syn Jóchanan si vzal za ženu dceru Mešuláma, syna Berekjášova. 19Povídali také přede mnou o jeho dobrých vlastnostech a donášeli mu má slova. Tóbijáš posílal dopisy, aby mě zastrašoval. 1Stalo se, když byly vybudovány hradby a vsadil jsem vrata, že byli určeni vrátní, zpěváci a lévité. 2Ustanovil jsem nad Jeruzalémem svého bratra Chananího a Chananjáše, velitele hradu, protože byl spolehlivým člověkem a bál se Boha víc než mnozí jiní. 3Řekl jsem jim: Jeruzalémské brány nebudou otevírány, dokud slunce nebude hřát. Zatímco budou stát stráže na stráži, budou zavírat dveře; pak zamkněte. Postavte stráže z obyvatel Jeruzaléma; každého na jeho strážné stanoviště, každého před jeho dům.

Ž 122, 1-5

1Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. 2Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 3Jeruzalém je zbudován jako město, které je uzavřeným celkem. 4Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, svědectví Izraeli, aby vzdávaly díky jménu Hospodinovu. 5Vždyť tam stojí soudní stolce, stolce domu Davidova.

Ž 145, 8

8Hospodin je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství.

L 13, 6-9

6Ježíš říkal toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl. 7Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! Proč kazí i tu zem? 8On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím, 9neponese-li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej. ‘“