Čtvrtek po 12. neděli po Letnicích II
Neh 5, 1-13
1Nastalo velké volání lidu a jejich žen proti jejich bratrům Judejcům. 2Někteří říkali: Našich synů a našich dcer je mnoho. Musíme dostat obilí, abychom se najedli a zůstali naživu. 3Jiní říkali: Dáváme do zástavy svá pole, své vinice a své domy, abychom dostali obilí v tomto hladu. 4A jiní říkali: Na svá pole a své vinice jsme si vypůjčili peníze na královskou daň. 5A nyní je naše tělo jako tělo našich bratrů a naši synové jsou jako jejich synové; avšak hle, my musíme nechávat podmanit své syny a své dcery za otroky a některé z našich dcer již byly podmaněny; jsme bezmocní, když naše pole a naše vinice patří jiným. 6Když jsem uslyšel jejich úpěnlivý křik a tato slova, hrozně jsem se rozzlobil. 7Porozmýšlel jsem o tom a vedl jsem při proti šlechticům a správcům. Řekl jsem jim: Vymáháte lichvářský úrok od svých bratrů! A svolal jsem proti nim velké shromáždění. 8Řekl jsem jim: My, pokud jsme mohli, vykupovali jsme své bratry Judejce, prodané pohanským národům. A vy dokonce prodáváte své bratry, aby byli zase prodáni nám! Mlčeli a nenašli slov. 9Dále jsem řekl: To, co děláte, není dobré! Cožpak nebudete žít v bázni před naším Bohem, abyste nebyli na potupu pohanským národům, našim nepřátelům? 10Také já, moji bratři a moji služebníci jsme jim půjčovali peníze a obilí. Odpusťme jim ten úrok. 11Vraťte jim ještě dnes jejich pole, jejich vinice, jejich olivové háje a jejich domy i úrok z peněz, obilí, nového vína a oleje, které jste jim půjčili. 12Nato řekli: Vrátíme a nebudeme od nich nic požadovat. Učiníme tak, jak říkáš. Pak jsem svolal kněze a nechal je přísahat, že budou jednat podle tohoto slova. 13Vytřepal jsem i záhyb svého oděvu a řekl jsem: Takto ať Bůh vytřepe z jeho domu a z jeho majetku každého, kdo nenaplní toto slovo; takto bude vytřepán a vyprázdněn. Nato celé shromáždění řeklo: Amen a chválilo Hospodina. Potom lid jednal podle tohoto slova.
Ž 62, 6-11
6Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje. 7Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad — nepohnu se. 8V Bohu je má spása a sláva, on je má pevná skála — v Bohu mám útočiště. 9Lidé, doufejte v něj v každý čas, vylévejte před ním své srdce — Bůh je naše útočiště. Sela. 10Synové Adamovi jsou jen vánek, synové lidští jen zdání. Na misce vah stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. 11Nespoléhejte na útlak a na loupení, nestaňte se marností! I kdyby majetku přibývalo, nepřikládejte k tomu srdce!
srov. Mt 3, 10. 8
10Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. 8Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání.
L 12, 57-13, 5
57„Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné? 58Když jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení. 59Pravím ti, že odtamtud jistě nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř. “ 1Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. 2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? 3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. 4Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě? 5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“