Pátek po 5. neděli po Letnicích II.
Dt 31, 24-32, 1
24I stalo se, když Mojžíš zcela dopsal do knihy slova tohoto zákona, 25že přikázal lévitům nosícím truhlu Hospodinovy smlouvy: 26Vezměte tuto knihu zákona a položte ji po boku truhly smlouvy Hospodina, svého Boha. Bude tam proti tobě jako svědek. 27Vždyť já znám tvou vzpouru a tvou tvrdou šíji! Jestliže jste se vzpírali vůči Hospodinu nyní, když ještě žiji s vámi, tím spíše po mé smrti. 28Shromážděte ke mně všechny starší svých kmenů a své správce, abych k nim promluvil tato slova a povolal proti nim za svědky nebesa i zemi. 29Neboť vím, že po mé smrti se jistě vrhnete do zkázy, odvrátíte se od cesty, kterou jsem vám přikázal a postihne vás v budoucích dnech zlo, protože budete páchat to, co je zlé v Hospodinových očích, a budete ho provokovat k hněvu dílem svých rukou. 30Mojžíš mluvil k celému shromáždění Izraele slova této písně až do konce. 1Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, slyš, země, řeč mých úst.
Ž 33, 12-22
12Blahoslavený je národ, jehož Bohem je Hospodin; lid, který si vyvolil za dědictví. 13Hospodin hledí z nebe, vidí všechny lidské syny. 14Ze sídla svého přebývání pozoruje všechny obyvatele země. 15Ten, který všem jim vytvořil srdce, rozumí též všem jejich skutkům. 16Král se nezachrání velkým vojskem, hrdina se nevysvobodí velkou silou. 17Kůň je k záchraně nespolehlivý; svou velkou silou nezachrání. 18Hle, Hospodinovo oko hledí na ty, kdo se ho bojí, na ty, kdo očekávají na jeho milosrdenství, 19aby vysvobodil jejich duše od smrti, aby je zachoval při životě v čas hladu. 20Naše duše očekává na Hospodina. On je naše pomoc i náš štít. 21Vždyť v něm se raduje naše srdce; vždyť spoléháme na jeho svaté jméno. 22Kéž je s námi tvé milosrdenství, Hospodine, protože na tebe očekáváme.
srov. L 4, 41
41Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.
L 8, 26-33
26Přepluli do krajiny Gerasenů, která je naproti Galileji. 27Když vystoupil na břeh, potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. 28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, abys mne netrýznil.“ 29Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa. 30Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů. 31A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti. 32Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to. 33Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.