Úterý po 3. neděli po Letnicích II.
Nu 6, 1-21
1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když muž či žena učiní zvláštní slib a jako nazír se zasvětí Hospodinu, 3bude se naprosto zdržovat vína a piva, nebude pít vinný ocet ani ocet z opojného nápoje, nebude pít žádnou hroznovou šťávu a nebude jíst hrozny čerstvé ani sušené. 4Po všechny dny svého nazírství nebude jíst nic, co bylo získáno z vinné révy, ani nezralé hrozny, ani semeno. 5Po všechny dny jeho nazírského slibu nepřijde břitva na jeho hlavu; dokud se nenaplní dny, na které se zasvětil Hospodinu, bude svatý, nechá si volně růst vlasy na hlavě. 6Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému člověku. 7Neposkvrní se ani se svým otcem, matkou, bratrem či sestrou, když zemřou, neboť má na hlavě zasvěcení svému Bohu. 8Po všechny dny svého nazírství bude svatý Hospodinu. 9Když by v okamžiku a náhle vedle něj zemřel mrtvý a znečistil by tak jeho posvěcenou hlavu, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den. 10Osmého dne přinese dvě hrdličky nebo dvě holoubata ke knězi do vchodu stanu setkávání. 11Kněz ať připraví jedno jako oběť za hřích a jedno jako zápalnou oběť a vykoná za něj obřad smíření, protože zhřešil kvůli mrtvému. V onen den posvětí svou hlavu. 12Zasvětí Hospodinu dny svého nazírství. Přivede ročního beránka jako oběť za vinu. Dřívější dny propadnou, protože poskvrnil své nazírství. 13Toto je zákon o nazírovi: V den, kdy se naplní dny jeho nazírství, přivede ho do vchodu stanu setkávání. 14Jako svůj obětní dar přivede Hospodinu jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť. 15Dále koš nekvašených chlebů, totiž bochníky z jemné mouky namísené s olejem, nekvašené placky pomazané olejem a patřičné přídavné oběti a lité oběti. 16Kněz to přinese před Hospodina a připraví jeho oběť za hřích a jeho zápalnou oběť. 17Berana připraví jako pokojnou oběť pro Hospodina s košem nekvašených chlebů. Kněz též připraví jeho přídavnou oběť a jeho litou oběť. 18Nazír si u vchodu do stanu setkávání oholí svou posvěcenou hlavu, vlasy ze své posvěcené hlavy vezme a dá je do ohně pod pokojnou obětí. 19Kněz vezme uvařenou plec z berana, jeden nekvašený bochník z koše, jednu nekvašenou placku a dá to nazírovi do rukou poté, co si oholil svou posvěcenou hlavu. 20Kněz s nimi zamává před Hospodinem jako mávanou obětí. Je to svatá věc; patří to knězi spolu s hrudím mávané oběti a kýtou daru pozdvihování. Potom může nazír pít víno. 21To je zákon o nazírovi, který slíbí svůj obětní dar Hospodinu za své zasvěcení, kromě toho co může udělat navíc. Podle svého slibu, který učinil, tak ať učiní, podle zákona o svém zasvěcení.
Ž 99, 5. 6ac-9
5Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se u podnože jeho nohou — on je svatý! 6Mojžíš a Áron byli mezi jeho kněžími, volali k Hospodinu a on jim odpovídal. 7Mluvil k nim z oblakového sloupu a oni zachovávali jeho svědectví a ustanovení, která jim dal. 8Hospodine, Bože náš, tys jim odpovídal. Byl jsi jim Bohem, který odpouští, ale mstil ses za jejich křivé jednání. 9Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý.
srov. Mk 3, 5
5Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena.
L 6, 6-11
6Stalo se, že v jinou sobotu vstoupil do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá. 7Učitelé Zákona a farizeové ho pozorně sledovali, uzdravuje-li v sobotu, aby našli něco, z čeho by jej obžalovali. 8On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam. 9Ježíš jim řekl: „Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle — duši zachránit, či zahubit?“ 10Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“ On to učinil a jeho ruka byla zase v pořádku. 11Oni byli naplněni nepříčetností a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili.