Homilie Ivany Velechovské (2. r.)

Iz 25, 6-9 a L 14,12-14

Společným tématem prvního čtení a evangelia je hostina.

Prorok Izaiáš si nedokáže představit dobrou hostinu bez tučných jídel a vyzrálých vín. V jeho době to tak bylo obvyklé.

Hostina neznamená jen se někde rychle a levně najíst jako ve fastfoodu. Je o tom, že někdo krásně prostře stůl, dá doprostřed dekoraci nebo květinu a navaří mnoho dobrot. Všichni pozvaní si udělají čas a těší se, jak si u stolu popovídají s těmi, které dlouho neviděli. Tak i my se těšíme na dnešní agapé, které nám bude připomínat příslib nebeského království.

Položíme si první otázku:

Kdo jsou ti chudí z evangelia, které máme pozvat?

Zkusme se na to podívat trochu jinak. Přenecháme roli hostitele samotnému Ježíši, který nás zve ke stolu Páně.

Chudí jsme my, kteří potřebujeme jeho bohatství.

Zmrzačení jsme my, kteří hledáme u Ježíše uzdravení.

Chromí jsme my, kdo chceme jít za Ježíšem.

Slepí si přejí vírou zahlédnout Ježíše.

My všichni jsme nedokonalí a patříme mezi potřebné. Nemůžeme Ježíšovo pozvání k eucharistii opětovat. On se za nás vydal jako první. Nikdy mu nepřineseme více než sebe.

Jsme zmrzačení, chromí a slepí, protože mnohdy nevztáhneme ruce k potřebným, neuděláme první krok při nedorozumění a nevšimneme si, co je potřeba udělat.

A dále se ptáme:

Když se podíváme kolem sebe uvidíme, koho Ježíš pozval. Sedí tu snad někdo, kdo sem nepatří?

Určitě ne.

Proč tedy Ježíš nechce zvát své přátele, bratry, příbuzné a bohaté sousedy?

Protože těm, co říkají, že mu jsou nejblíž jde většinou jen o vlastní prospěch. Z minulosti i nedávné doby známe mnoho příkladů sporů o moc v různých církvích. Víme o tom, že jeho jméno bylo zneužíváno.

To ale nevylučuje, že někteří žijí pravdivě radostnou zvěst. Žijí to, co hlásají a setkávají se z živým Bohem.

Podělím se s vámi o moji zkušenost z farnosti U Máří Magdaleny:

Po dlouhé době hledání jsem se zde setkala s živým společenstvím. Naše neděle začíná už před bohoslužbou, pokračuje slavením večeře Páně, následuje agapé a nekončí přes naši všednodennost.

Někdy se k nám zatoulají zajímaví lidé. Pamatujeme si, že je tam zve sám Ježíš, a proto se snažíme nikoho z našeho společenství nevylučovat.

O čem můžeme dnes večer přemýšlet?

Neměli bychom bránit nikomu v setkání s živým Bohem, protože nevíme, koho on sám pozval k nebeské hostině.