Sobota po 5. neděli velikonoční II.

Sk 27, 1-11. 14-15. 21-26. 35-39. 41-44

1Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius z pluku Jeho Veličenstva. 2Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky. 3Druhý den jsme dorazili do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi laskavě a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči. 4Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože větry vály proti nám. 5Přepluli jsme moře podél Kilikie a Pamfylie a dorazili jsme do Myry v Lykii. 6Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni. 7Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny chráněni Krétou. 8S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia. 9Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť již minul i půst, Pavel jim domlouval: 10„Muži, vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím a s velkou ztrátou nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy. “ 11Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. 14Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón. 15Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. 21Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu. 22Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. 23Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, 24a řekl: ‚Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou.‘ 25Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno. 26Musíme však narazit na nějaký ostrov.“ 35Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst. 36Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm. 37Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest. 38Když se nasytili, odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře. 39Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, bude-li to možné. 41Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln. 42Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl. 43Ale setník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem 44a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh.

Ž 47, 2-3. 7-8. 10

2Všechny národy, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu s hlasitým jásotem! 3Vždyť Hospodin je Nejvyšší, je hrůzu vzbuzující král, veliký nad celou zemí! 7Zpívejte žalmy Bohu, pějte, pějte našemu králi, zpívejte žalmy, 8neboť Bůh je králem celé země, zpívejte žalmy s porozuměním. 10Přední muži národů se připojili k lidu Boha Abrahamova. Vždyť Bohu náleží štíty země — je velmi vyvýšený.

1K 13, 1-13

1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. 2A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 3A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. 4Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. 6Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. 7Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. 8Láska nikdy nezanikne. Proroctví — ta pominou; jazyky — ty utichnou; poznání — to pomine. 9Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. 10Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné. 11Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. 12Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. 13Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.

srov. Zj 1, 5

Ježíš Kristus je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Ten, jenž nás miluje svou krví nás rozvázal z našich hříchů.

J 13, 12a. 16-20

12Když jim umyl nohy a vzal si své šaty, opět zaujal místo u stolu a řekl jim: 16Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal. 17Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. 18Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil. Ale musí se naplnit Písmo: ‚Ten, kdo jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně svou patu.‘ 19Již teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že Já jsem. 20Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“