Pondělí po 5. neděli velikonoční II.
Sk 21, 17-34
17Když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali. 18Druhý den šel Pavel s námi k Jakubovi a přišli všichni starší. 19Pozdravil je a vyprávěl jim podrobně všechno, co Bůh skrze jeho službu učinil mezi pohany. 20Když to uslyšeli, oslavovali Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů uvěřilo a všichni jsou horliteli pro Zákon. 21O tobě se doslechli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, říkaje, aby neobřezávali své děti ani se neřídili zvyky svých otců. 22Co teď? Nepochybně se musí sejít shromáždění, neboť uslyší, že jsi přišel. 23Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sebe vzali slib. 24Ty vezmi s sebou, dej se očistit s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dát oholit hlavu. A všichni poznají, že na tom, co se o tobě doslechli, nic není, nýbrž že i sám řádně žiješ, zachovávaje Zákon. 25Pokud jde o pohany, kteří uvěřili, usoudili jsme a napsali jim, aby nic z toho nezachovávali kromě toho, že se mají vystříhat masa obětovaného modlám, krve, zardoušeného a smilstva. “ 26Potom Pavel vzal ty muže k sobě a na druhý den se s nimi dal očistit. Vešel do chrámu a oznámil, kdy skončí dny očišťování a bude přinesena oběť za každého z nich. 27Když se těch sedm dní chýlilo ke konci, spatřili ho v chrámě Židé z Asie. Pobouřili celý zástup, vztáhli na Pavla ruce 28a křičeli: „Muži Izraelci, pomozte! Toto je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, proti Zákonu a proti tomuto místu. Nadto ještě přivedl do chrámu Řeky a znesvětil toto svaté místo.“ 29Viděli s ním totiž předtím ve městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30Celé město se rozbouřilo a nastalo srocení lidu. Uchopili Pavla a vlekli ho ven z chrámu. A hned byly zavřeny brány. 31Zatímco ho chtěli zabít, došlo veliteli posádky hlášení, že se bouří celý Jeruzalém. 32Ten vzal okamžitě vojáky i setníky a seběhl k nim dolů. Jakmile uviděli velitele posádky a vojáky, přestali Pavla bít. 33Tu se velitel přiblížil, uchopil ho a rozkázal ho spoutat dvěma řetězy. Pak se vyptával, kdo to má být a co učinil. 34V zástupu vykřikoval každý něco jiného. Když se nemohl pro ten zmatek dozvědět nic jistého, rozkázal odvést ho do kasáren.
Ž 122, 1-2. 6-9
1Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. 2Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme. 6Žádejte o pokoj pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují! 7Budiž pokoj na tvých valech, mír ve tvých palácích! 8Kvůli svým bratřím a svým blízkým prohlašuji: Kéž je v tobě pokoj! 9Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
srov. J 8, 29. 26
29A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.“. 26Mnoho mám o vás mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“
J 8, 21-30
21Ježíš farizeúm opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“ 22Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: ‚Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete‘?“ 23I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 24Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že Já jsem, zemřete ve svých hříších.“ 25Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „ Co vám od počátku říkám. 26Mnoho mám o vás mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“ 27Nepoznali, že k nim mluvil o Otci. 28Ježíš jim řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil můj Otec. 29A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.“ 30Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili.