4. neděle po svátku Umučení sv. Jana Křtitele A

Iz 63, 19b-64, 10

 19Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před tebou hory zapotácely! 1Jako oheň zapaluje suché roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno a národy se před tebou budou třást. 2Když jsi konal hrozné věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se před tebou zapotácely. 3Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh — kromě tebe — který by dělal něco pro toho, kdo na něj očekává. 4Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost a na tvých cestách pamatuje na tebe. Hle, ty ses hněval, že jsme proti nim dávno hřešili; a jak budeme zachráněni? 5Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr. 6Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti. 7Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou. 8Hospodine, nehněvej se tolik a nepřipomínej neustále vinu. Hle, jen pohleď, všichni jsme tvůj lid. 9Tvá svatá města se stala pustinou, Sijón se stal pustinou, Jeruzalém je zcela opuštěný. 10Náš svatý a slavný dům, kde tě naši otcové chválili, je spálen ohněm a vše, co pro nás bylo vzácné, je v troskách.

Ž 77, 3-9. 13-14. 16

3V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztahoval ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit. 4Rozpomínám se na Boha a úpím, přemýšlím a klesám na duchu. Sela. 5Držel jsi víčka mých očí, byl jsem rozrušen a nemohl jsem mluvit. 6Přemýšlím o dávných dnech, o předvěkých letech. 7V noci vzpomínám, jak jsem na struny hrával, přemýšlím v srdci a v duchu si kladu otázku: 8Což mě Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení? 9Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením? 13Rozjímám o všech tvých skutcích a přemýšlím o tvých činech. 14Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako tento Bůh? 16Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží — syny Jákobovy a Josefovy.

He 9, 1-12

1První smlouva měla ustanovení služby Bohu a pozemskou svatyni. 2Neboť byl zřízen první stánek, ve kterém byl svícen, stůl a předložení chlebů; tomu se říká svatyně. 3Za druhou oponou byl stánek, kterému se říká nejsvětější svatyně. 4V něm byl zlatý kadidlový oltář a schrána smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán obsahující manu, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. 5Nad ní byli cherubové Slávy, zastiňující slitovnici. O těchto věcech teď není třeba jednotlivě mluvit. 6Když jsou tedy tyto věci takto připraveny, do prvního stánku vcházejí kněží stále a konají bohoslužebné úkony; 7avšak do druhého jen jednou za rok vchází sám velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za nevědomosti lidu. 8Tím Duch Svatý ukazuje, že ještě není zjevná cesta do svatyně, dokud stojí první stánek, 9který je obrazem přítomného času. Podle něho se přinášejí dary a oběti, které nemohou v jeho svědomí přivést k dokonalosti toho, kdo Bohu slouží; 10týkají se pouze pokrmů, nápojů a různých omývání, což jsou jen tělesná ustanovení, uložená do času nápravy. 11Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření, 12vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení.

J 6, 33

33Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.

J 6, 24-35

24Když zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. 25Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“ 26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. 27Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ 28Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ 29Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ 30Řekli mu: „Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš? 31Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘ “ 32Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ 34Řekli mu tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“ 35Ježíš jim řekl: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.