Jste zde

Ekumenický lekcionář


dnes (2019-04-19)
předchozí < den (2019-04-19) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující


Texty pro 19. duben 2019, Den utrpení Páně (Velký pátek) ABC


Kalendarium

Filip Melanchthon (1497-1560), německý reformátor, blízký Lutherův spolupracovník, autor Augsburské konfese (1530).

Popis lekcionáře

Velikonoční Triduum utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání Ježíše Krista vzniklo v Jeruzalémě ve druhé polovině 4. století. Na základě dobových pramenů je možné rekonstruovat průběh jeho slavení včetně biblických textů, které byly čteny. Jeruzalémské slavení, odehrávající se na místech, kde se vyvrcholení Ježíšova života událo, se stalo vzorem slavení ostatních církví Východu i Západu.
Současný ekumenický lekcionář Tridua vychází z římského. Odchylky nejsou velké. Některá čtení jsou o několik veršů doplněna, některá čtení mají alternativy. Vstupem do Tridua je liturgie připomínající ustanovení večeře Páně slavená ve čtvrtek večer. V pátek odpoledne či večer se vzpomíná na utrpení Páně a jeho smrt na kříži při liturgii, která již podle starověké tradice neobsahuje večeři Páně. Navíc, oproti římské praxi, je zařazena možnost liturgie na Bílou sobotu dopoledne (bez večeře Páně - den spočinutí Páně v hrobě). Triduum vrcholí vigilií velikonoční neděle, slavenou v noci ze soboty na neděli.

Den večeře Páně (Zelený čtvrtek) 1. čtení (Ex 12, 1-4.[5-10].11-14) popisuje ustanovení pesachové hostiny. 2. čtení (1 K 11, 23-26) nejstarší známé ustanovení hostiny Páně. Evangelium (J 13, 1-17.31b-35) Janovu verzi večeře na rozloučenou, při které Ježíš umývá učedníkům nohy.

Den utrpení Páně (Velký pátek) 1. čtení (Iz 52,13 – 53,12) je 4. písní o božím služebníkovi. 2. čtení z listu Židům o Kristu – veleknězi je možné vybrat ze dvou variant: bud Žd 10, 16-25, nebo Žd 4, 14-16. Pašije jsou navrženy podle Jana (J 18,1 – 19,42)

Den spočinutí Páně v hrobě (Bílá sobota, nikoli vigilie) 1. čtení (Jb 14, 1-14) klade otázku: „Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Jb 14,14). V jiné variantě 1. čtení (Pl 3, 1-9.19-24) stojí: „Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.“ (Pl 3,6) 2. čtení (1 P 4, 1-8) obsahuje: „Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu…“ (1 P 4,6). Evangelium popisuje Ježíšův pohřeb ve dvou variantách. Buď Mt 27, 57-66 nebo J 19, 28-42.

Zmrtvýchvstání Páně – vigilie
Gn 1, 1-2.4a stvoření světa podle kněžského kodexu
Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13 potopa
Gn 22, 1-18 obětování Izáka
Ex 14, 10-31; 15, 20-21 průchod Rákosovým mořem – klíčový text vigilie
Iz 55, 1-11 pojďte k vodám
Bar 3, 9-15.32 – 4,4 opustil jsi pramen moudrosti nebo Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6 chvála moudrosti
Ez 36, 24-28 srdce z masa
Ez 37, 1-14 suché kosti
Sof 3, 14-20 výskej, dcero siónská
Ř 6, 3-11 křest ve smrt i vzkříšení
Mt 28, 1-10 prázdný hrob

Zmrtvýchvstání Páně – ve dne Během velikonoční doby je zvykem, podle staré tradice, na místo SZ čtení číst ze Skutků. Ekumenický lekcionář tuto zásadu drží, ale zároveň nabízí alternativu.
Jako 1. čtení (Sk 10, 34-43) se čte letniční kázání Petrovo o Ježíšově životě se zřetelem k jeho zmrtvýchvstání. SZ alternativa (Iz 25, 6-9) obsahuje: "Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin sestře slzy z každé tváře." 2. čtení (1 K 15, 1-11) obsahuje jedno z nejstarších vyznání víry: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem." Může být nahrazeno perikopou Sk 10, 34-43, pokud nebyla čtena jako 1. čtení. Evangelium obsahuje svědectví o prázdném hrobě bud z Jana (J 20, 1-18) či Marka (Mk 16, 1-8). V řadě detailů se verze liší. Např. u Marka odchází Ježíš do Galileje, u Jana zůstává v Jeruzalémě, u Marka přichází ženy ke hrobu když vyšlo slunce, u Jana ještě za tmy, atd.

Zmrtvýchvstání Páně – večer
Této denní hodině odpovídá evangelium o cestě učedníkům do Emauz (24, 13-49). Doplňují jej sváteční texty: 1. čtení (Iz 25, 6-9) „Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně“ (Iz 25,9). 2. Čtení (1 K 5, 6b-8) „Slavme tedy svátek… s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy“ (1 K 5, 8)

Den utrpení Páně (Velký pátek) ABC

1. čtení Iz 52,13 - 53,12

13Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. 14Tak jako mnozí se nad ním zhrozí -- tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům -- 15tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli. 1Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? 2Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. 3Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář -- všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. 4Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. 5Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. 6My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. 7Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. 8Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. 9A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. 10Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. 11Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. 12Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.

Žalm 22

2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. 3Bože můj, volám ve dne -- ty neodpovídáš, volám v noci -- není pro mě utišení. 4Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele. 5V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval. 6Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7Ale já jsem červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený. 8Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou. 9Spolehni se na Hospodina! Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil! 10Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky. 11Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty. 12Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není. 13Obklíčilo mě množství býků, ti silní z Bášanu mě obklopili. 14Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve. 15Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru. 16Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti. 17Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy. 18Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě, 19dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv. 20Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů! 22Zachraň mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů! Tys mi odpověděl. 23Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho! Třeste se před ním, všechno potomstvo Izraelovo! 25Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, neskryl před ním svou tvář. Když k němu volal, vyslyšel ho. 26Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění, své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky. 28Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří. 29Vždyť království náleží Hospodinu, on panuje nad národy. 30Všichni, jimž se na zemi daří, budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová. 31Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením. 32Přijdou a budou zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí -- vždyť ji vykonal.

2. čtení Žd 10, 16-25

16‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ 17dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘ 18Kde je odpuštění hříchů, tam už ne oběti za hřích. 19Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, 20cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, 21a když máme velikého kněze nad domem Božím, 22přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. 23Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; 24a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. 25Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

nebo Žd 4, 14-16; 5, 7-9

14Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání. 15Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. 16Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas. 7On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. 8Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. 9I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,

Evangelium J 18,1 - 19,42

1Po těch slovech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci. 2Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky. 3Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam s svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. 4Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ 5Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. 6Jakmile jim řekl: ‚Já jsem‘, ustoupili dozadu a padli na zem. 7Opět se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ 8Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte tyto lidi odejít.“ 9To aby se naplnilo slovo, které řekl: ‚Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.‘ 10Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. 11Ježíš řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“ 12Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho. 13Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ. 15Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří, 16Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř. 17Tu řekla služka vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“ 18Otroci a strážci rozdělali oheň, protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se. 19Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení. 20Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně; učil jsem vždy v synagoze a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně. 21Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.“ 22Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu se slovy: „Takto odpovídáš veleknězi?“ 23Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?“ 24Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi. 25Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“ 26Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: „Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?“ 27Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal kohout. 28Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce. Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. 29Pilát k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“ 30Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali bychom ti ho.“ 31Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“ 32Tak se mělo naplnit Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33Pilát tedy opět vešel do vládního paláce, zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“ 34Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ 35Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“ 36Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ 37Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ 38Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. 39Je u vás zvykem, že vám o velikonocích propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“ 40Znovu zvolali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič. 1Tehdy Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat. 2Vojáci z trní upletli věnec, vložili mu jej na hlavu a oblékli mu purpurový plášť. 3A přicházeli k němu a říkali: ‚Buď zdráv, králi Židů!‘ A dávali mu rány. 4Pilát vyšel znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ 5Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ 6Když ho velekněží a strážci uviděli, zvolali: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm vinu nenalézám.“ 7Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“ 8Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více. 9Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. 10Pilát mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit, a že mám pravomoc tě ukřižovat?“ 11Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích.“ 12Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Židé však křičeli: „Propustíš-li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!“ 13Když Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudní stolici na místě zvaném ‚Kamenná dlažba‘, hebrejsky ‚Gabbatha‘. 14Byl den přípravy před velikonocemi, kolem poledne. I řekl Židům: „Hle, váš král.“ 15Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ 16Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali Ježíše a odváděli ho. 17Sám si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota. 18Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva po obou stranách; Ježíše uprostřed. 19Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis, na kterém bylo napsáno: ‚Ježíš Nazaretský -- král Židů‘. 20Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; nápis byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21Židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš ‚král Židů‘, nýbrž ‚on řekl: Jsem král Židů.‘“ 22Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ 23Vojáci pak, když Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi jeden díl. Vzali i košili. Byla to košile nesešívaná, odshora vcelku utkaná. 24Řekli si: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ To aby se naplnilo Písmo, které praví: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci učinili. 25U Ježíšova kříže stála jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval, jak tu stojí, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ 27Pak řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A od té hodiny si ji ten učedník vzal k sobě. 28Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ 29Stála tam nádoba plná octa; nasadili houbu plnou octa na yzop a podali mu ji k ústům. 30Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha. 31Poněvadž byl den přípravy a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži -- tu sobotu byl totiž velký den --, požádali Piláta, aby byly ukřižovaným zlámány nohy a aby byli sňati z kříže. 32Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním. 33Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali, 34ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda. 35A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. 36To se stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Kost mu nebude zlomena.‘ 37A zase na jiném místě Písmo praví: ‚Uvidí, koho probodli.‘ 38Po tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem -- ale ze strachu před Židy tajným -- požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal jeho tělo. 39Přišel také Nikodém, který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. 40Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. 41Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. 42Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko.