Jste zde

Ekumenický lekcionář


dnes (2018-08-18)
předchozí < den (2018-08-18) > následující
předchozí < týden > následující
předchozí << měsíc >> následující


Texty pro 18. srpen 2018, Sobota před 20. nedělí v mezidobí B


Kalendarium

 Helena (kol. 255-330), císařovna, matka Konstantina Velikého, podporovala křesťanství a s pomocí svého syna dala postavit řadu kostelů. Josef Zvěřina (1913-1990), český kněz a teolog, vězněn (1952-1965), aktivní v době Pražského jara (např. šéfredaktor časopisu Via), v období normalizace přednášel teologii a publikoval v samizdatu, vyznamenán Řádem T.G.Masaryka in memoriam (1991).

Popis lekcionáře

Obecná charakteristika nedělního lekcionáře v mezidobí cyklu B
Evangelia jsou volena (3.-33. neděle) semikontinuálně z Marka. Výjimku tvoří 6. kapitola Janova evangelia zařazená o 17.-21. neděli.
2. čtení jsou vybrána semikontinuálně z 2. listu Korinťanům (7.-14. neděle), Efesanům (15.-21. neděle), listu Jakubova (22.-26. neděle), listu Židům (27.-33. neděle).
1. čtení nabízí semikontinuálně Přední proroky (resp. „Davidovskou literaturu“): 1. knihu Samuelovu (9.-12. neděle); 2. knihu Samuelovu (13.-19. neděle), 1. knihu královskou (20.-21. neděle, Velepíseň (22. neděle), Přísloví (23.-25. neděle), Ester (26. neděle), Job (27.-30. neděle) a Ruth (32.-32. neděle). Na 1. čtení je vždy tématicky navázán příslušný žalm.


20. neděle v mezidobí B
1. nedělní čtení (1 Kr 2, 10-12; 3, 3-14) popisuje Davidovu smrt, Šalamoun se ujímá trůnu a prosí o schopnost rozlišovat dobré a zlé. Dostává „moudré a rozumné srdce“ (1 Kr 3,12). Téma moudrosti se nalézá i ve 2. čtení (Ef 5, 15-20): „nežijte jako nemoudří, ale jako moudří“ (Ef 5,15)
Evangelium (J 6, 51-58) z „eucharistické“ kapitoly obsahuje klíčový verš: „Kdo jí z toho chleba, bude žít na věčnost.“ (J 6,51).

SZ čtení popisují události před Davidovou smrtí. Ve čtvrtek (1 Kr 1, 1-30) je David stár, potřebuje Šúnemanku, aby ho zahřívala; čelí vzpouře Adóníjášově. V pátek (1 Kr 1, 28-30) je Šalamoun pomazán na krále. V sobotu (1 Kr 2, 1-11) David předává vládu Šalamounovi.

V pondělí (1 Kr 3, 16-28) se čte příběh demonstrující Šalamounovu moudrost, v úterý (1 Kr 7, 1-12) popis Šalamounova domu a ve středu (1 Kr 8, 1-21) přenesení archy do nově postaveného chrámu.

NZ čtení se dotýkají různých aspektů moudrosti. Ve čtvrtek (Sk 6, 8-15) nemohli Štěpánovi odpůrci „odolat moudrosti a Duchu , v němž mluvil“ (Sk 6,10). V pátek (Ř 16, 17-20) Pavel píše: „… přeji si však, abyste byli moudří ...“ (Ř 16,19). V pondělí (Sk 6, 1-7) jsou vybíráni jáhnové, coby mužové „plní Ducha svatého a moudrosti“ (Sk 6,3). V úterý (Sk 7, 9-16) Bůh vysvobodil Josefa „ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem...“ (Sk 7,10).
Všední evangelia souvisí s evangeliem nedělním. V sobotu (J 4, 7-14) podobně jako chléb i „voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu“. (J 6,14). Středeční evangelium (Mk 8, 14-21) je paralelou nedělního.

Sobota před 20. nedělí v mezidobí B

Ž 111

1Celým srdcem budu vzdávat Hospodinu chválu v společenství přímých, v shromáždění. 2Velké jsou skutky Hospodinovy, vyhledávané všemi, kdo v nich mají zalíbení. 3Nádherné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. 4Zjednal památku svým divům. Hospodin je milostivý a soucitný. 5Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky pamatuje na svou smlouvu. 6Svému lidu dosvědčil své mocné jednání: dal mu dědictví národů. 7Skutky jeho rukou jsou pravda a právo; všechna jeho přikázání jsou věrná, 8spolehlivá navždy a navěky, vydaná v pravdě a přímosti. 9Seslal svému lidu vykoupení, navěky ustanovil svou smlouvu, jeho jméno je svaté a vzbuzuje bázeň. 10Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem; je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí. Jeho chvála zůstává navěky.

1 Kr 2, 1-11

1Když se přiblížily dny, kdy měl David zemřít, vydal svému synu Šalomounovi příkaz: 2Já jdu cestou všeho pozemského. Posilni se a vzmuž se. 3Zachovávej řád Hospodina, svého Boha, choď po jeho cestách a zachovávej jeho ustanovení, příkazy, nařízení a svědectví, jak je napsáno v Mojžíšově zákoně, abys měl úspěch ve všem, co budeš dělat a kamkoliv se obrátíš, 4a aby Hospodin naplnil své slovo, které ke mně promluvil: Jestliže budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou věrně, celým svým srdcem a celou svou duší, nebude ti vyhlazen muž z izraelského trůnu. 5Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelské armády, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a prolil válečnou krev v míru a vložil válečnou krev na pás na svých bedrech a na boty na svých nohách. 6Učiň podle své moudrosti a nenech sestoupit jeho šediny v pokoji do podsvětí. 7Prokaž milosrdenství synům Barzilaje Gileádského, ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, protože tak mi byli nablízku, když jsem utíkal před tvým bratrem Abšalómem. 8Hle, je u tebe Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu. Ten mě proklínal hroznou kletbou v den, kdy jsem šel do Machanajimu. Pak mi vyšel vstříc k Jordánu a přísahal jsem mu při Hospodinu: Neusmrtím tě mečem. 9Nyní však ho nenech bez trestu. Vždyť jsi moudrý muž a víš, co mu máš udělat: Nech sestoupit jeho šediny do podsvětí v krvi. 10David pak ulehl se svými otci a byl pohřben v Městě Davidově. 11Doba, po kterou David kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let.

J 4, 7-26

7Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ 8Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. 9Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany nic společného neužívají. 10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ 11 Žena mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“ 13Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. 14Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ 15Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“ 16 Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“ 17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ 18Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ 19Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. 20Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ 21Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. 23Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. 24 Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“ 25Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“ 26Ježíš jí řekl: „Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.“