Velikonoce

Velikonoční vigilie

1. čtení Gn 1, 1-2, 3a – Stvoření světa

 1Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. 2Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. 3I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo. 4Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy. 5Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno, jeden den. 6I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje vody od vod. 7Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak. 8Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý. 9I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí na jedno místo a ukáže se souš. A stalo se tak. 10Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré. 11I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě, zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak. 12Země vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 13A byl večer a bylo ráno, den třetí. 14I řekl Bůh: Ať jsou světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let. 15A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak. 16Bůh udělal dvě veliká světla: Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci, a hvězdy. 17Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi, 18a aby ovládala den a noc a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. 19A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. 20I řekl Bůh: Ať se vody hemží živou havětí a ať létavci létají nad zemí pod nebeskou klenbou. 21Bůh stvořil veliké draky a všechny pohyblivé formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 22A Bůh je požehnal slovy: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi. 23A byl večer a bylo ráno, den pátý. 24I řekl Bůh: Ať země vydá formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy a zemskou zvěř podle svého druhu. A stalo se tak. 25Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 26I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. 27Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. 28Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. 29A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. 30Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu. A stalo se tak. 31Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.

Ž 89, 12. 2 – Založil jsi svět a všechno co je na něm

12Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje. 2Navěky budu zpívat o Hospodinově milosrdenství, z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost.

2. čtení Gn 22, 1-19 – Obětování Izáka

1Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. 2Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. 3Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh. 4Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo 5a řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám. 6Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s sebou také oheň a nůž. A šli oba spolu. 7Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče? Abraham řekl: Tady jsem, synu. Izák řekl: Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti? 8Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. 9Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. 10Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. 11Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. 12I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. 13Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. 14A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře Hospodinově se opatří. 15Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé 16a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. 18Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. 19Pak se Abraham navrátil ke svým služebníkům a vydali se společně do Beer-šeby. A Abraham bydlel v Beer-šebě

Ž 50, 14. 1 – Plň svoje sliby nejvyššímu

14Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu! 1Bůh, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od východu slunce až po západ.

3. čtení Ex 12,1-11 – Hod beránka

1I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: 2Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku. 3Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. 4A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní. 5Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. 6A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. 7Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. 8Té noci budou jíst maso; budou je jíst pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. 9Nebudete jíst z něho nic syrového ani vařeného ve vodě, ale pouze pečené na ohni i hlavu s hnáty a s vnitřnostmi. 10Nic z něho neponecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, to spálíte ohněm. 11A budete ho jíst takto: Bedra budete mít přepásaná, sandály na nohou a hůl v ruce. Budete ho jíst ve spěchu. Bude to velikonoční oběť Hospodinu.

Da 3, 52. 54. 57. 77. 85 – Dobrořečte Hospodinu

„Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců,

chvályhodný a vyvýšený navěky!

Požehnané je tvé slavné a svaté jméno,

nade vše chvályhodné a vyvýšené navěky!

⁵⁴Požehnaný jsi na svém královském trůně,

nade vše opěvovaný a vyvýšený navěky!

⁵⁷Dobrořečte Hospodinu, všechna Hospodinova díla,

opěvujte a vyvyšujte ho navěky.

⁷⁷Dobrořečte Hospodinu, prameny,

opěvujte a vyvyšujte ho navěky.

⁸⁵Dobrořečte Hospodinu, jeho služebníci,

opěvujte a vyvyšujte ho navěky.

4. čtení Ex 13, 18b-14, 8 – Vyjití Izraele z Egypta

Tak synové Izraele vystoupili sešikovaní z egyptské země. 19Mojžíš s sebou vzal Josefovy kosti, protože Josef syny Izraele slavnostně zapřísahal slovy: Bůh vás jistě navštíví, pak s sebou odsud vyneste mé kosti. 20I vyrazili ze Sukótu a utábořili se v Étamu na okraji pustiny. 21Hospodin šel před nimi ve dne v oblakovém sloupu, aby je cestou vedl, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil; tak mohli jít ve dne i v noci. 22Neodňal od lidu oblakový sloup ve dne, ani ohnivý sloup v noci.

1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2Promluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří se před Pí-chírótem, mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, naproti němu u moře. 3A farao si o synech Izraele řekne: Zmateně se v zemi potulují, zavřela se nad nimi pustina. 4Pak posilním faraonovo srdce a bude vás pronásledovat; oslavím se na faraonovi i na celém jeho vojsku a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. A tak to učinili. 5Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, srdce faraona a jeho otroků se obrátilo proti lidu a řekli: Co jsme to udělali, že jsme Izraele propustili z otroctví? 6Zapřáhl tedy svůj vůz a svůj lid vzal s sebou. 7Vzal šest set vybraných vozů a všechny další egyptské vozy s kapitánem na každém z nich. 8Hospodin posilnil srdce faraona, egyptského krále, takže syny Izraele pronásledoval. Synové Izraele vycházeli se vztyčenou hlavou

Ex 15, 1-3. 18. 19c-21b – Píseň o Hospodinově vítězství

1Tehdy Mojžíš a synové Izraele zpívali Hospodinu tuto píseň: Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil; koně i s jezdcem uvrhl do moře. 2Má síla a píseň je Hospodin, stal se mojí záchranou. On je můj Bůh, budu ho oslavovat, Bůh mého otce, budu ho vyvyšovat. 3Hospodin je válečník, Hospodin je jeho jméno. 18Hospodin bude kralovat navěky a navždy. 19 synové Izraele šli prostředkem moře po suchu. 20Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci. 21Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil

5. čtení Iz 54, 17c-55, 11 – Vzhůru k vodám

Toto je dědictví Hospodinových otroků, jejich spravedlnost ode mne, je Hospodinův výrok. 1Aj, všichni žízniví, pojďte k vodám, i ten, kdo nemá peníze. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko. 2Proč vydáváte peníze za to, co není chléb, a svůj výdělek za to, co není k nasycení? Bedlivě mě poslouchejte a budete jíst dobré věci, vaše duše si bude libovat v tuku. 3Nakloňte ucho a pojďte ke mně, poslouchejte a vaše duše ožije. Uzavřu s vámi věčnou smlouvu — spolehlivá milosrdenství zaslíbená Davidovi. 4Hle, ustanovil jsem ho za svědka národů, za předáka a správce národů. 5Hle, národy, které neznáš, povoláš, a národy, které tebe neznaly, k tobě poběží; kvůli Hospodinu, tvému Bohu, pro Svatého Izraele, neboť tě oslavil. 6Hledejte Hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. 7Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje — k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. 8Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. 9Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. 10Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí — 11tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

Ž 72, 18-19a. 1. 6 – Sestoupí jako vláha svlažující zemi

18Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom on koná divy. 19Ať je navěky požehnáno jeho slavné jméno 1Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu. 6Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako přeháňky skrápějící zemi.

6. čtení Iz 1, 16-19 – I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh

16Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo. 17Naučte se konat dobro. Hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo sirotkovi, zastaňte se vdovy. 18Jen pojďte a proberme to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna. 19Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst dobré věci země.

Ž 42, 2

2Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!

7. čtení Sk 2, 22-28 – Bůh ho vzkřísil, vytrhl jej z bolesti smrti

22„Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen. 25Neboť David o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal; 26proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději, 27neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému Svatému uvidět zkázu. 28Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před svou tváří.‘

Ž 118, 1-2. 16-17. 22-23 – Kámen jenž stavitelé zavrhli…

1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 16Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala udatné činy. 17Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích. 22Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. 23Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné.

8. čtení Ř 1, 1-7 – Ve svém zmrtvýchvstání byl uveden do moci Syna

1Pavel, otrok Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, 2které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech, 3evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova 4a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu. 5Skrze něho jsme přijali milost a apoštolské poslání k poslušnosti víry pro jeho jméno mezi všemi národy, 6mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista. 7Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Ž 78, 65

65Pak Panovník procitl — jako kdyby spal — jako hrdina rozjařený vínem.

Mt 28, 1-7 – Prázdný hrob

1Po sobotě, když už svítalo na první den týdne, přišla Marie Magdalská a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. 2A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť Pánův anděl sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něm. 3Jeho vzhled byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. 4Strachem z něho se strážci roztřásli a zůstali jako mrtví. 5Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte Ježíše, toho ukřižovaného. 6Není zde, neboť byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán. 7A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte. Hle, řekl jsem vám to.“

Ve dne

Sk 1, 1-8a

1První zprávu, ó Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit, 2až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil. 3Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království. 4A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení — „které jste slyšeli ode mne, 5neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém. “ 6Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ 7Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, 8ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde.

Ž 118, 1-2. 16-17. 22-23

1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 16Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala udatné činy. 17Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích. 22Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. 23Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné.

1 K 15, 3-10a

3Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, 4byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem, 5zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti. 6Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli. 7Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům. 8Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. 9Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. 10Boží milostí jsem to, co jsem.

1 K 5, 7

7Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl za nás obětován.

Ž 148, 1-2

1Haleluja! Chvalte Hospodina z nebes! Chvalte jej na výšinách! 2Chvalte jej, všichni jeho andělé! Chvalte jej, všechny jeho zástupy!

J 20, 11-18

11Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu 12a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 14Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš. 15Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“ 16Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, což znamená ‚Učiteli‘. 17Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.‘“ 18Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „ Viděla jsem Pána“, a oznámila jim to, co jí řekl.

Pro nově pokřtěné

Sk 2, 29-38

29„Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. 30Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder; 31viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu. 32Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky. 33Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce zaslíbeného Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte. 34Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 35dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘ 36Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. “ 37Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“ 38Petr jim řekl: „ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.

Ž 89, 20-22. 27-28. 37-38. 53

20Jednou jsi ve vidění promluvil ke svým věrným. Řekl jsi: Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu. 21Nalezl jsem Davida, svého otroka, pomazal jsem ho svým svatým olejem. 22Stále s ním bude má ruka, ano, má paže jej upevní. 27On ke mně bude volat: Tys můj otec, můj Bože, tys skála mé spásy! 28A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země. 37Jeho potomstvo tu bude navěky a jeho trůn bude přede mnou jako slunce. 38Jako měsíc bude pevně stát navěky — a svědek v oblacích je spolehlivý. 53Požehnán buď Hospodin navěky. Amen i Amen.

Ř 5, 5b-11

Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 6Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné. 7Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. 8Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 9Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. 10Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem. 11A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.

J 19, 34-35

Jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda. 35A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.

J 7, 37-39a

37V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. 38Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “ 39To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili;