Úterý posledního týdne po Zjevení II.

Kaz 3, 10-17

10Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili. 11To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. 12Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro. 13A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá blaho při vší své námaze, je to Boží dar. 14Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. 15To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo. Bůh posoudí to, co pominulo. 16Dál jsem pak viděl pod sluncem: Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost. 17V duchu jsem si řekl: Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh, protože tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.

Ž 5, 4-8. 12-13

4Hospodine, ráno uslyšíš můj hlas. Ráno ti připravím oběť a budu očekávat. 5Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 6Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti. 7Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými. 8Já však pro tvé hojné milosrdenství vstoupím do tvého domu. V bázni před tebou se budu klanět ke tvému svatému chrámu. 12Kéž se radují všichni, kteří v tobě mají útočiště. Navěky budou jásat a ty je budeš chránit. Kéž se z tebe veselí ti, kdo milují tvé jméno! 13Vždyť ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, jako pavézou ho obklopuješ přízní!

srov. 1Tm 1, 4

4a nezabývali se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k hloubání než k Boží správě, která spočívá na víře.

Mk 12, 18-27

18K Ježíšovi přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: 19„Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře-li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. 20Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka. 21I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak. 22Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena. 23Když vstanou při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ 24Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích. 26O mrtvých pak, že vstávají, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu ‚u keře‘ Bůh řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? 27Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“