Úterý po 3. neděli v době postní II.

Gn 19, 12-29

12Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, syny a dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa! 13Neboť zničíme toto místo, protože veliký je před Hospodinem křik proti němu, takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili. 14Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery, a říkal: Vstaňte a vyjděte z tohoto místa, protože Hospodin město zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval. 15Když vyšla jitřenka, andělé naléhali na Lota: Vstaň a vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten za vinu toho města! 16Když váhal, muži z Hospodinova soucitu s ním uchopili jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem. 17A když je vyváděli pryč, jeden řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši. Nehleď zpět a nezastavuj se nikde v rovině. Uteč do hor, ať nejsi smeten. 18Lot jim odpověděl: Prosím ne, Panovníku. 19Hle, nyní tvůj otrok nalezl milost ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství, které jsi mi prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, a zemřel bych. 20Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu! 21I řekl mu: Dobře, vyhovím ti i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím. 22Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar. 23Slunce právě vyšlo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. 24A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru déšť síry a ohně. Bylo to od Hospodina z nebes. 25Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi. 26Lotova žena pohleděla zpět a stala se solným sloupem. 27Abraham časně ráno spěchal k místu, kde stál před Hospodinem, 28a pohlédl na Sodomu a Gomoru a na celé území té roviny a spatřil, jak ze země vystupuje dým, jako dým z hrnčířské pece. 29Stalo se však, když Bůh ničil města té roviny, že Bůh pamatoval na Abrahama a poslal Lota ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž Lot pobýval.

Ž 119, 65-72

65Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. 66Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím. 67Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. 68Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením. 69Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání. 70Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona. 71Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. 72Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře.

Př 8, 32-36

32Nyní mě, synové, slyšte: Blahoslavení jsou ti, kdo dbají na mé cesty. 33Poslechněte naučení, abyste zmoudřeli, nebuďte nevšímaví! 34Blahoslavený je člověk, který mě poslouchá, den za dnem bdí u mých dveří, střeží veřeje mých bran. 35Vždyť kdo mě nachází, nachází život, dosáhne zalíbení u Hospodina. 36Ale kdo proti mně hřeší, činí násilí své duši, všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.

Ž 119, 103

103Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med.

Mt 6, 16-18

16„Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. 17Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, 18abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“