Středa Svatého týdne

Jb 42, 1-10a

1Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl: 2Vím, že dokážeš cokoliv a žádný plán pro tebe není nemožný. 3Kdo že je tento člověk, který bez rozmyslu zakrývá radu? Jistě, povídal jsem o něčem, co nikdy nepochopím. Ve srovnání se mnou jsou to obdivuhodné věci a nemohu je poznat. 4Řekl jsi: Nyní slyš, já promluvím. Zeptám se tě a ty mě pouč. 5Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. 6Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu. 7I stalo se poté, co Hospodin k Jóbovi promluvil tato slova, že řekl Elífazovi Témanskému: Proti tobě a proti oběma tvým přátelům vzplanul můj hněv, protože jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób. 8Nuže vezměte si sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému otroku Jóbovi, přinesete za sebe zápalnou oběť a můj otrok Jób se za vás bude modlit. Neboť na něho jistě budu brát ohled, abych s vámi nenaložil podle vašeho bláznovství, že jste o mně nemluvili správně jako můj otrok Jób. 9Tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský šli a zachovali se podle toho, jak k nim Hospodin promluvil. A Hospodin bral ohled na Jóba. 10Hospodin tehdy změnil Jóbův úděl, když se k němu modlil za své přátele.

Ž 119, 169-176

169Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět. 170Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď! 171Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením. 172Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé. 173Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání. 174Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením. 175Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají. 176Bloudím jako ztracená ovce — hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!

Tob 13, 1-18

1Tóbit řekl: „Požehnaný buď Bůh věčně živý i jeho království.

2On trestá i smilovává se; uvádí do podsvětí hluboko pod zemí i vyvádí z veliké záhuby; není nic, co by se mohlo vymknout z jeho ruky.

3Vzdávejte mu chválu, synové izraelští, před pohany, protože on vás mezi ně rozptýlil.

4Tam vám uvedl ve známost svou velikost. Vyvyšujte jej přede vším živým, protože je náš Pán. On je náš Bůh, on je Otec náš. On je Bůh po všechny věky.

5Bude vás trestat za vaše nepravosti, ale smiluje se nad vámi všemi a vysvobodí vás ze všech pronárodů, mezi něž jste byli rozptýleni.

6Až se k němu obrátíte celým svým srdcem a celou svou duší a budete před ním jednat podle pravdy, tehdy se obrátí k vám a nebude skrývat před vámi svou tvář.

7Nuže, vizte, co s vámi učinil, a chvalte jej na plná ústa. Dobrořečte Pánu spravedlnosti, vyvyšujte Krále věků!

8Já mu vzdávám chválu v zemi svého zajetí. Jeho sílu a jeho velikost ukazuji hříšnému pronárodu. Obraťte se, hříšníci, a čiňte před ním spravedlnost. Kdo ví, zda nenalezne ve vás zálibu a neprokáže vám milosrdenství.

9Svého Boha vyvyšuji. Má duše vyvyšuje nebeského Krále a bude vždycky jásat nad jeho velikostí.

10Ať o něm mluví a vzdávají mu chválu všichni v Jeruzalémě. Jeruzaléme, svaté město, Bůh tě bude trestat za skutky tvých synů, ale opět se smiluje nad syny spravedlivých.

11Vzdávej chválu Hospodinu mocně a dobrořeč Králi věků. Opět bude vybudován tvůj stánek, tobě k radosti,

12a on rozveselí v tobě všechny, kdo byli odvedeni do zajetí, a zamiluje si v tobě všechny ubohé po všechna pokolení na věky.

13Jasné světlo zazáří do všech dálav země. Mnohé pronárody přijdou k tobě zdaleka i obyvatelé všech končin země k tvému svatému jménu, se svými dary v rukou pro Krále nebes. Pokolení za pokoleními budou v tobě plesat a jméno vyvoleného města bude trvat po všechna pokolení.

14Prokleti ať jsou všichni, kdo mluví proti tobě kruté slovo. Prokleti budou všichni, kdo tě ničí a kdo strhují tvé hradby, všichni, kdo boří tvé věže a zapalují tvé příbytky. Ale na věky budou požehnáni všichni, kdo se tě bojí.

15Jdi už a plesej nad syny spravedlivých, neboť všichni budou shromážděni a budou dobrořečit Pánu věků. Blaze těm, kdo tě milují, a blaze těm, kdo se budou radovat z tvého pokoje.

16Blaze všem lidem, kteří se budou rmoutit nad tebou, nad všemi tvými tresty, protože v tobě se budou radovat a spatří všechnu tvou radost až navěky. Má duše, dobrořeč Hospodinu, velikému Králi.

17Vždyť Jeruzalém bude vybudován a v městě Boží dům po všechny věky. Blažený budu, jestliže pozůstatek mého potomstva spatří tvou slávu a vzdá chválu nebeskému Králi. Brány Jeruzaléma budou vybudovány ze safíru a smaragdu a všechny tvé hradby z drahého kamene. Věže Jeruzaléma budou vybudovány ze zlata a všechny jejich bašty z čistého zlata. Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny karbunkulem a kamenem ofírským.

18Brány Jeruzaléma budou prozpěvovat písně plné plesání a všechny jeho domy budou volat: Haleluja, požehnaný Bůh Izraele. Požehnaní budou dobrořečit svatému jménu navěky a navždy.“

Ž 41, 10

10I můj důvěrný přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, proti mně vyvýšil patu.

Mt 26, 14-16

 14Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím  15a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných. 16Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.