Středa posledního týdne po Zjevení II.

Kaz 8, 5b-14

5 Moudré srdce rozezná čas i správný způsob. 6Neboť každý záměr má svůj čas i správný způsob, přestože na něm lpí velké lidské zlo. 7Nikdo totiž neví, co se stane. Vždyť kdo mu oznámí to, co se stane? 8Není člověka panujícího nad větrem tak, že by zadržel vítr, nikdo nemá pravomoc nade dnem smrti, nemůže se vyhnout boji. A ničemnost nepomůže těm, kdo ji páchají. 9Tohle všechno jsem viděl, když jsem obrátil svou pozornost k veškerému dílu, které se konalo pod sluncem: Čas, kdy člověk panoval nad člověkem k jeho škodě. 10Přitom jsem viděl pohřbené ničemy, že přicházeli; odejdou ze svatého místa a budou zapomenuti ve městě, kde správně jednali. Také toto je marnost. 11Když není rozsudek nad zlým činem vykonán rychle, srdce lidských synů se díky tomu nadme, takže páchají zlo. 12I když hříšník páchá zlo stokrát a prodlužuje se mu život, ano, já přece vím, že nastane blaho pro ty, kdo se bojí Boha, kteří mají před ním bázeň. 13Avšak pro ničemu blaho nebude, ani se neprodlouží jeho dny jako stín, když nemá před Bohem bázeň. 14Je však marnost, která se na zemi děje: že jsou spravedliví, na které to doléhá podle jednání ničemů, a jsou ničemové, na které to doléhá podle jednání spravedlivých. Prohlásil jsem, že také toto je marnost.

srov. Ž 90, 2a-c. 3-4. 9-10. 14. 17

2Dříve než se zrodily hory, od věků navěky jsi ty, Bože. 3Vracíš člověka k prachu a říkáš: Vraťte se, synové Adamovi! 4Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či jako noční hlídka. 9A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta hasnou jako povzdech. 10Časy našich let — je jich sedmdesát, a je-li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost — proto rychle pomíjejí a my odlétáme. 14Nasyť nás zrána svým milosrdenstvím, abychom mohli jásat a radovat se po všechny své dny. 17Kéž je nad námi vlídnost Panovníka, našeho Boha! Upevni nám dílo našich rukou, ano, upevni dílo našich rukou!

srov. L 18, 14b

Každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.

Mk 12, 38-44

38Ve svém učení Ježíš říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a být pozdravováni na tržištích 39a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. 40Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“ 41Ježíš se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí vhazovali hodně. 42A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans. 43Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice. 44Všichni totiž dali ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala vše, co měla, celé svoje živobytí.“