Sobota 2. postního týdne II.

Iz 6, 8-13

8Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, jak říká: Koho pošlu a kdo nám půjde? Řekl jsem: Zde jsem, pošli mne! 9I řekl: Jdi a řekni tomuto lidu: Stále poslouchejte ale nebudete rozumět, stále hleďte ale nebudete znát. 10Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši zacpi a jeho oči zalep, aby očima neviděl a ušima neslyšel a jeho srdce nerozumělo, neobrátil se a já ho neuzdravil. 11Nato jsem řekl: Až dokdy, Panovníku? A on odpověděl: Až dokud města nezpustnou a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a země nebude zpustošena — zcela opuštěná. 12Hospodin vzdálí lidi daleko — veliká opuštěnost bude uprostřed této země. 13A ještě v ní zbude desetina, ale znovu přijde vniveč; jako terebint a jako dub, ze kterých po pokácení zůstane jen pahýl. Ten pahýl je svaté símě.

Ž 26, 2-5. 6b-8

2Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě, prověř mé ledví i srdce! 3Vždyť tvé milosrdenství mám před očima, chodím ve tvé pravdě. 4Nesedávám s podvodníky, nechodím mezi pokrytce. 5Nenávidím shromáždění zlovolníků, nevysedávám s ničemy. 6Držím se při tvém oltáři, Hospodine, 7abych hlasitě zvěstoval tvou chválu a vyprávěl o všech tvých divech. 8Hospodine, miluji přebývání ve tvém domě, místo, kde přebývá tvá sláva.

He 4, 4-12

4Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘ 5A zde zase: ‚ Nevejdou do mého odpočinutí.‘ 6Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost, 7opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.‘ 8Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni. 9A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. 10Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. 11Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti. 12Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

srov. Mk 1, 27b-c

„Co to je? Nové učení! S pravomocí dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!“

Mk 6, 1b-5

Učedníci Ježíše doprovázeli. 2Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce! 3Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním. 4Ježíš jim říkal: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.“ 5A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je. 6A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil.