Poslední neděle období po Zjevení Páně A

Poslední neděle po Epifanii zvaná “odpuštění” A

L 24, 13b-36-48

Téhož dne šli dva z učedníků do vesnice jménem Emaus, vzdálené sto šedesát stadií od Jeruzaléma, 36Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ 37Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. 38Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? 39Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. 41Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu kus pečené ryby a plást medu. 43Vzal si a pojedl před nimi. 44Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ 45Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, 46a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; 47a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. 48Vy jste svědky těchto věcí. 49A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“

Oz 1, 9a; 2, 7b-10. 16-18. 21-22

9Řekl: Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají chléb a vodu, vlnu a len, olej a nápoj. 8Proto hle, zatarasím její cestu trním, zazdím ji zdí, aby nenašla své stezky. 9Bude honit své milence, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak řekne: Půjdu a navrátím se ke svému prvnímu muži, protože tehdy mi bylo lépe než nyní. 10Neví, že já jsem jí dával obilí, nové víno i olej a rozmnožil jsem jí stříbro a zlato, které oni použili pro Baala. 16Ale hle, já ji přivábím, přivedu ji do pustiny a budu mluvit k jejímu srdci. 17Tam jí dám její vinici a údolí Akór jako bránu naděje. Tam bude povolná jako za dnů svého mládí, jako v den, kdy vyšla z egyptské země. 18I stane se v onen den, je Hospodinův výrok, že budeš volat: Můj muži, a nebudeš už na mě volat: Můj Baale. 21Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností, právem, milosrdenstvím a slitováním, 22zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.

Ž 103, 1-4. 8. 10

Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! 2Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. 3On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. 4On vykupuje z jámy tvůj život, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním. 8Soucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. 10Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění.

Ř 8, 1-4

1Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha. 2Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. 3Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, 4aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.

Př 3, 12

Koho Hospodin miluje, toho kárá jako otec syna, jehož si oblíbil.

L 15, 11-32

11Ježíš řekl: „Jeden člověk měl dva syny. 12Mladší z nich řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil majetek. 13Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi. 15Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře. 16A toužil se nasytit lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. 17Tu přišel k sobě a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem! 18Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. 19Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘ 20I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho. 21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘ 22Otec však řekl svým otrokům: ‚Přineste rychle to nejlepší roucho a oblečte ho, a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály. 23Přiveďte tučné tele, zabijte je, jezme a radujme se, 24protože tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘ A začali se radovat. 25Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec. 26Zavolal si jednoho ze služebníků a vyptával se, co to má znamenat. 27On mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.‘ 28Rozhněval se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat. 29On však svému otci odpověděl: ‚Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.‘ 31On mu řekl: ‚Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. 32Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.‘“