Pondělí posledního týdne po Zjevení II.

Kaz 1, 16 – 2, 11

16Takto jsem hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti nad každého, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou. Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání. 17Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo moudrost a poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost. Poznal jsem, že také tohle je honička za větrem. 18Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest. 1Řekl jsem si ve svém srdci: Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami, užívej si dobrých věcí. Hle, také to je marnost. 2O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte? 3Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím, co z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených dnech svých životů, je dobré pro lidské syny. 4Zvětšil jsem svůj statek: Vystavěl jsem si domy, vysadil jsem si vinice. 5Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem. 6Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy. 7Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. 8Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, mnoho konkubín. 9Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost. 10Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy. 11Pak jsem se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem a není z toho pod sluncem žádný užitek.

Ž 25, 4-5. 7-11. 14

4Hospodine, dej mi poznat svoje cesty, vyuč mě svým stezkám. 5Uváděj mě do své pravdy, vyučuj mě, vždyť jsi můj Bůh, má spása. Po celý den očekávám na tebe. 7Nevzpomínej však na hříchy mého mládí, na má přestoupení. Vzpomeň na mě podle svého milosrdenství, kvůli své dobrotě, Hospodine. 8Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě. 9Pokorné uvádí do práva, pokorné učí své cestě. 10Všechny Hospodinovy stezky jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kdo dbají na jeho smlouvu a jeho svědectví. 11Pro své jméno, Hospodine, mi odpusť mou vinu; ano, je velká. 14S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu.

srov. Ef 1, 17-18

17aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého 18a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých

Mk 12, 13-17

13K Ježíšovi poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka, ale v pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“ 15On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.“ 16Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“ 17Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním divili.