Pátek v oktávu velikonočním

Sk 10, 34-43

 34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní,  35ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 36To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista — on je Pánem všech. 37Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. 38Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. 39My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. 40Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; 41ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili. 42A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. 43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

Ž 96, 1-3. 7-8. 9b-10a. 10c

1Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země! 2Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu! 3Vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho divech! 7Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc! 8Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar a vstupte na jeho nádvoří! 9 Svíjej se před ním, celá země! 10Říkejte mezi národy: Hospodin spravedlivě rozsoudí národy.

Fp 2, 5-11

5Mějte v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. 6Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, 7nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, 8ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. 9Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, 10aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, 11a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

Zj 11, 15

15Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“

Mk 16, 1-7

1Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho. 2A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce. 3A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ 4A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký. 5Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se. 6On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili. 7Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“

Pro nově pokřtěné

Iz 6, 1-7

1V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2Nad ním stáli serafové, každý měl po šesti křídlech: Dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali, 3a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! 4A čepy prahu se otřásaly od hlasu toho, který volal, a dům byl plný kouře. 5I řekl jsem: Běda mi, jsem zničen, protože jsem člověk nečistých rtů a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů, a mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů! 6Vtom ke mně přilétl jeden z těch serafů a v ruce měl žhavý uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. 7Dotkl se mých úst a řekl: Hle, tento uhel se dotkl tvých rtů; tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen.

Ž 24, 1-3. 5-6

1Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé. 2Vždyť on ji založil na vodách, upevnil ji na vodních proudech. 3Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? Kdo stane na jeho svatém místě? 5Ten vezme od Hospodina požehnání, přijme spravedlnost od Boha, své spásy. 6Takové je pokolení těch, kdo hledají Boha. Jákob — to jsou ti, kteří vyhledávají tvou tvář.

Ef 4, 29-32

29Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. 30A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. 31Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. 32Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

J 6, 54

54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.

J 6, 35-40

35Ježíš řekl zástupu: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. 36Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte. 37Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. 39A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den. 40Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.“