Pátek 1. postního týdne II.

1. čtení Lv 23, 1. 5-8

1Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 5Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer je velikonoční oběť Hospodinu. 6Patnáctého dne toho měsíce je Hospodinův svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. 7Prvního dne budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. 8Po sedm dní budete přinášet Hospodinu ohnivé oběti; sedmého dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci.

srov. Ex 12, 18a. 11f; Ezd 6, 20a-c

18V prvním měsíci od čtrnáctého dne měsíce večer budete jíst nekvašené chleby

11Bude to velikonoční oběť Hospodinu. 20Kněží i lévité se do jednoho očistili, všichni byli čistí. Zabíjeli velikonoční oběti pro všechny

2. čtení Ez 45, 18-24

18Toto praví Panovník Hospodin: V prvním měsíci, prvního dne toho měsíce vezmeš býčka, mládě bez vady ze skotu, a očistíš svatyni od hříchu. 19Kněz tehdy vezme trochu krve oběti za hřích a dá na veřej domu, na čtyři rohy římsy na oltáři i na veřej brány vnitřního nádvoří. 20Tak učiníš i sedmého dne v měsíci za každého bloudícího a za prostoduchého. Získáš pro dům smíření. 21V prvním měsíci, čtrnáctého dne toho měsíce budete mít Velikonoce. Po svátek týdnů se budou jíst denně nekvašené chleby. 22Kníže v onen den připraví za sebe a za všechen lid země býčka jako oběť za hřích. 23Sedm dnů svátku bude připravovat jako zápalnou oběť Hospodinu sedm býčků a sedm beranů bez vady na den po sedm dnů a jako oběť za hřích chlupatého kozla na den. 24Dále připraví jako přídavnou oběť éfu na býčka a éfu na berana a hín oleje na éfu.

srov. Ž 68, 27. 21. 32-33

27Vy z pramene izraelského, dobrořečte Bohu Hospodinu ve shromážděních! 21Tento Bůh je nám Bohem, který vytrhuje. Hospodin je Pánem i končin smrti. 32Přijdou vyslanci z Egypta, Kúš vztáhne ruce k Bohu. 33Království země, zpívejte Bohu! Opěvujte Panovníka

3. čtení Lv 6, 17-22

17Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 18Promluv k Áronovi a k jeho synům: Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet oběť za hřích. Je to nejsvětější věc. 19Sní ji kněz, který ji obětuje jako oběť za hřích. Sní se na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání. 20Cokoliv se dotkne jejího masa, bude svaté, a když by stříklo trochu její krve na roucho, to, na co stříkne, vypereš na svatém místě. 21Hliněná nádoba, ve které se to vařilo, se rozbije, a jestliže se to vařilo v nádobě měděné, vydrhne se a opláchne vodou. 22Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími; je to nejsvětější věc.

srov. He 10, 8b. 5c. 7. 12a. 14; Ž 40

‚Oběť a obětní dar jsi nechtěl, 7Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem — v svitku knihy je napsáno o mně —, abych vykonal, Bože, tvou vůli.‘

8‚Oběti a obětní dary‘ a ‚celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily‘ 12On však přinesl jedinou oběť za hříchy 14Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.

2Napjatě jsem očekával na Hospodina a on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání o pomoc. 3Vytáhl mě z hlučící jámy, z blátivého bahna a postavil mé nohy na skálu, upevnil mé kroky. 4Do úst mi vložil novou píseň, chválu našemu Bohu. Mnozí to uvidí, pojme je bázeň a budou doufat v Hospodina. 5Blahoslavený je ten muž, který vkládá své naděje v Hospodina a neobrací se k nestvůrám a k těm, kdo se uchylují ke lži. 6Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznamovat a hovořit o nich — je jich víc, než se dá vypovědět. 7Obětní hod ani přídavnou oběť jsi nechtěl, ale prorazil jsi mi uši. Zápal ani oběť za hřích jsi nežádal. 8Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. 9Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru. 10Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění; hle, neomezoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš. 11Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění. 12Hospodine, ty mi neodepřeš své slitování. Kéž mě stále střeží tvé milosrdenství a tvá věrnost. 13Vždyť mě obklopilo tolik zla, že se nedá sečíst. Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout; je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvaha mě opustila. 14Kéž mě, Hospodine, zatoužíš vysvobodit! Hospodine, pospěš mi na pomoc! 15Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo. 16Kéž se zhrozí své vlastní hanby ti, kdo mi říkají: Cha, cha! 17Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají! Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Veliký je Hospodin! 18Ač jsem chudý a nuzný, Panovník na mě myslí. Tys má pomoc a můj vysvoboditel, můj Bože, neotálej!

4. čtení Iz 63, 1-3a

1Kdo to přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry? Kdo je ten velebný ve svém oděvu, který kráčí ve své velké síle? Já, který mluvím spravedlivě, mocný k záchraně. 2Proč je tvůj oděv krvavě rudý a tvé roucho jako toho, kdo šlape v lisu? 3V kádi vinného lisu jsem šlapal sám a nikdo z národů se mnou nebyl.

srov. Ž 22, 11. 10. 32b-c. 12. 24a. 25c-d. 30-31

11Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty. 10Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky. 32zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí.  12Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není. 24Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! 25Když k němu volal, vyslyšel ho. 30Všichni, jimž se na zemi daří, budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová. 31Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením.