Čtvrtek po 5. neděli v době postní II.
Gn 50, 16-26
16Bratři vzkázali Josefovi: Tvůj otec před svou smrtí přikázal: 17Josefovi řekněte toto: Ach odpusť, prosím, svým bratrům přestoupení a jejich hřích, neboť ti způsobili zlo; tak odpusť, prosím, otrokům Boha tvého otce jejich přestoupení. Když mu to řekli, Josef se rozplakal. 18Pak přišli také jeho bratři, padli před ním a řekli: Hle, jsme tvoji otroci. 19Ale Josef jim odpověděl: Nebojte se. Cožpak jsem na místě Boha? 20Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid. 21A tak se už nebojte. Já se budu starat o vás i o vaše malé děti. Tak je utěšoval a mluvil k jejich srdci. 22Josef pak pobýval v Egyptě, on i dům jeho otce; a Josef žil sto deset let. 23Josef viděl Efrajimovy syny do třetí generace. Také synové Makíra, syna Manasesova, se narodili na Josefova kolena. 24Pak Josef řekl svým bratrům: Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás z této země do země, kterou přisáhl dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 25A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: Bůh vás jistě navštíví, a pak odsud vyneste mé kosti. 26A Josef zemřel ve věku sto deseti let. Balzamovali ho a položili do rakve v Egyptě.
Ž 119, 145-152
145Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji. 146Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví. 147Vstávám před rozedněním a volám o pomoc — očekávám na tvé slovo. 148Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky. 149Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! 150Blíží se ti, kdo se ženou za hanebností a vzdalují se od tvého zákona. 151Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda. 152Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky.
Př 31, 1. 10-15. 26-31
1Slova Lemúela, krále z Massy, kterými ho vychovávala jeho matka: 10Kdo nalezne zdatnou ženu? Je daleko cennější než drahokamy. 11Srdce jejího manžela jí důvěřuje, nebude mít nedostatek kořisti. 12Po všechny dny svého života mu působí dobro, a ne zlo. 13Vyhledává vlnu a len, se zálibou pracuje svýma rukama. 14Je jako obchodní lodě; zdaleka přiváží svou potravu. 15Vstává, ještě když je noc, aby dala potravu svému domu a práci svým služkám. 26Svá ústa otvírá moudře, na jejím jazyku je laskavé poučení. 27Pozorně sleduje chod svého domu, nejí chléb lenosti. 28Její synové povstávají a nazývají ji šťastnou, také její manžel ji chválí: 29Mnohé dcery si počínaly zdatně, ale ty je všechny převyšuješ. 30Půvab je klamný, krása je nicotná, ale žena, která se bojí Hospodina, bude chválena. 31Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v městských branách její skutky.
srov. J 10, 27-28
27Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
J 7, 43-53
43Kvůli Ježíšovi vznikl v zástupu rozkol. 44Někteří z nich ho chtěli zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruce. 45Strážci tedy přišli k velekněžím a farizeům a ti jim řekli: „Proč jste ho nepřivedli?“ 46Strážci odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil, jako mluví tento člověk.“ 47Farizeové jim odpověděli: „I vy jste svedeni? 48Uvěřil snad v něho některý z vůdců nebo z farizeů? 49Jen tento zástup, který nezná Zákon — jsou prokleti.“ 50Jeden z nich, Nikodém, který předtím přišel k němu, jim řekl: 51„Odsuzuje náš Zákon člověka, aniž ho nejprve vyslechne a zjistí, co učinil? “ 52Odpověděli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Prozkoumej to a viz, že z Galileje prorok nepovstane. “ 53A každý se odebral do svého domu.