Čtvrtek po 4. neděli velikonoční II.

Sk 10, 34-48a

34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, 35ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 36To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista — on je Pánem všech. 37Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. 38Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním. 39My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili. 40Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se; 41ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili. 42A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých. 43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“ 44Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. 45A věřící ze Židů, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého, 46neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Potom Petr prohlásil: 47„Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my?“ 48A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista.

Ž 66, 1-3a. 4-5. 8-9. 16. 20

1Hlahol Bohu, celá země! 2Opěvujte slávu jeho jména, učiňte jeho chválu slavnou! 3Řekněte Bohu: 4Ať se ti klaní celá země, ať tě opěvuje, ať opěvuje tvé jméno! Sela. 5Pojďte a pohleďte na Boží skutky, na hrůzu vzbuzující činy, jež se týkají lidských synů.8Dobrořečte, národy, našemu Bohu, hlasitě rozhlašujte jeho chválu! 9On zachoval naši duši při životě a nedovolil, aby naše nohy uklouzly. 16Pojďte, slyšte! Všem bojícím se Boha budu vypravovat, co učinil mé duši. 20Požehnaný Bůh, který nezamítl mou modlitbu a neodňal mi své milosrdenství!

srov. J 7, 14

14Když již bylo uprostřed svátků, vystoupil Ježíš do chrámu a učil.

J 7, 14-24

14Když již bylo uprostřed svátků, vystoupil Ježíš do chrámu a učil. 15Židé se divili a říkali: „Jak to, že se tento člověk vyzná v Písmech, když se tomu neučil?“ 16Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. 17Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe. 18Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu. Ten však, kdo hledá slávu toho, který ho poslal, je pravdivý a není v něm nepravosti. 19Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Proč mne usilujete zabít?“ 20Zástup odpověděl: „Máš démona! Kdo tě usiluje zabít?“ 21Ježíš jim odpověděl: „Jeden skutek jsem učinil, a všichni se tomu divíte. 22Mojžíš vám dal obřízku — ne že by byla od Mojžíše, nýbrž od otců — a vy obřezáváte člověka i v sobotu. 23Jestliže přijímá člověk obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? 24Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem.“