9. neděle po Letnicích A

David

L 24, 13b. 36-48

13Téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené sto šedesát stadií od Jeruzaléma, 36Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ 37Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. 38Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? 39Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. 41Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu kus pečené ryby a plást medu. 43Vzal si a pojedl před nimi. 44Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ 45Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, 46a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; 47a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. 48Vy jste svědky těchto věcí.

2 Sa 12, 1-13

1Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Přišel k němu a řekl mu: V jednom městě byli dva muži; jeden bohatý a druhý chudý. 2Bohatý měl velmi mnoho ovcí a skotu. 3Chudý neměl nic než jen jednu malou ovečku, kterou koupil. Živil ji, vyrůstala u něho spolu s jeho syny. Jídala jeho sousto chleba, pila z jeho poháru a spávala v jeho klíně. Měl ji jako dceru. 4Nějaký pocestný přišel k bohatému muži, ale tomu bylo líto vzít ze svých ovcí či ze svého skotu a připravit poutníkovi, který k němu přišel. Tak vzal ovečku chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel. 5David proti tomu muži velice vzplál hněvem a řekl Nátanovi: Jakože živ je Hospodin, muž, který to spáchal, je synem smrti. 6A tu ovečku nahradí čtyřnásobně za to, že toto spáchal, a protože neměl soucit. 7Nátan Davidovi řekl: Ty jsi ten muž! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem. Já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. 8Dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána do tvého klína. Dal jsem ti dům izraelský a judský. A kdyby to bylo málo, přidal bych ti to či ono. 9Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a spáchal jsi zlo v jeho očích? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho manželku sis vzal za ženu; zabil jsi ho mečem synů Amónových. 10Nyní se meč navždy neodvrátí od tvého domu za to, že jsi mnou pohrdl a vzal sis manželku Chetejce Urijáše, aby byla tvou ženou. 11Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému bližnímu. Bude s tvými ženami spát za denního světla. 12Ty jsi to sice spáchal tajně, já však to učiním před celým Izraelem a za denního světla. 13David řekl Nátanovi: Zhřešil jsem proti Hospodinu. Nátan Davidovi odpověděl: Hospodin také odňal tvůj hřích, nezemřeš.

Ž 32, 1-2. 5. 7. 11

1Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt. 2Blahoslavený je člověk, jemuž Hospodin nepočítá vinu a v jehož duchu není záludnost. 5Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu. A tys sňal vinu mého hříchu. 7Tys mou skrýší, střežíš mě před soužením; obklopíš mě jásotem nad vysvobozením. 11Radujte se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte, všichni lidé přímého srdce!

2 K 4, 5b-14

5Hlásáme Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše. 6Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista. 7Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás. 8Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; 9jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. 10Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život. 11Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle. 12Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život. 13Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: ‚Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,‘ i my věříme, proto také mluvíme, 14a víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví spolu s vámi.

J 3, 17

17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.

Mk 2, 1-12

1A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma. 2A hned se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo. 3Tu přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři. 4A protože ho k němu pro zástup nemohli přinést, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů. 5Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny. “ 6Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích: 7„Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh. “ 8Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích? 9Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚ Tvé hříchy jsou odpuštěny ‘, nebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘? 10Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému: 11„Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“ 12On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „ Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“