5. neděle v době postní A

5. neděle v době postní A – o Lazarovi

Mt 12, 38-40

38Někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli Ježíšovi: „Učiteli, chceme od tebe uvidět znamení.“ 39On jim však odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. 40Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

Ex 14, 15-31

15Hospodin řekl Mojžíšovi: Proč ke mně úpěnlivě voláš? Řekni synům Izraele, ať vyrazí. 16A ty zvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele prošli prostředkem moře po suchu. 17A já, hle, posilním srdce Egypťanů, že půjdou za nimi, a oslavím se na faraonovi a na celém jeho vojsku, na jeho vozech i na jeho jezdcích. 18A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až se oslavím na faraonovi, na jeho vozech a na jeho jezdcích. 19Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně 20a vešel mezi egyptský tábor a izraelský tábor; jednomu byl oblakem a temnotou a druhému osvěcoval noc. Jeden se k druhému nepřiblížil po celou noc. 21Mojžíš pak vztáhl ruku nad moře a Hospodin silným východním větrem rozháněl moře po celou noc a obrátil moře v souš. Tak byly vody rozděleny. 22Synové Izraele šli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. 23Egypťané je pronásledovali — všechny faraonovy koně, jeho vozy a jeho jezdci — a vešli za nimi doprostřed moře. 24V čase ranní hlídky Hospodin pohlédl na egyptský tábor z ohnivého a oblakového sloupu a přivedl egyptský tábor do zmatku. 25Vyvrátil kola u jejich vozů, takže je vedli s obtížemi. Nato si Egypťané řekli: Utečme před Izraelci, protože Hospodin bojuje s nimi proti Egypťanům! 26Tu Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí na Egypťany, na jejich vozy a na jejich jezdce. 27Mojžíš vztáhl ruku nad moře a moře se před rozbřeskem navrátilo do svého normálního stavu. Egypťané utíkali jemu vstříc. Tak Hospodin uvrhl Egypťany doprostřed moře. 28Vody se navrátily a přikryly vozy a jezdce, všechny z faraonova vojska, kteří vešli za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. 29Ale synové Izraele šli po suchu uprostřed moře a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. 30Onoho dne Hospodin zachránil Izraele z moci Egypťanů. Izrael viděl Egypťany mrtvé na břehu moře. 31Tak Izrael uviděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech. Lid se bál Hospodina a uvěřil Hospodinu a jeho otroku Mojžíšovi.

Ž 106, 1-2.4.9-10.12.47-48a

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Kdo vylíčí Hospodinovy mocné činy? Kdo rozhlásí všechnu jeho chválu? 4Rozpomeň se na mě, Hospodine, pro přízeň ke svému lidu, navštiv mě svou spásou, 9Obořil se na Rákosové moře a vyschlo. Vedl je vodními hlubinami jako pustinou. 10Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z ruky nepřítele. 12I uvěřili jeho slovům, zpívali k jeho chvále. 47Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, shromáždi nás z národů, a budeme vzdávat díky tvému svatému jménu a uctívat tě chválami. 48Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky.

Ef 2, 4-10

4Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, 5i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem — milostí jste zachráněni — 6a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši, 7aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši. 8Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; 9není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. 10Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

J 11, 25-26

25„Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost.“

J 11, 1-53

1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. 3Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ 4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“ 5Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. 6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 7Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“ 8Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“ 9Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“ 11To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“ 12Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“ 13Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. 14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. 15A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“ 16Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ 17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. 19Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro jejich bratra. 20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. 21Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. 22Ale i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“ 23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ 27Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ 28Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel je tu a volá tě.“ 29Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. 31Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. 32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“ 33Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se 34a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“ 35Ježíš zaplakal. 36Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“ 37Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“ 38Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen. 39Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ 40Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ 41Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel. 42Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ 43A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“ 44Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“ 45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili. 46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil. 47Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. 48Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.“ 49Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; 50ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ 51Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, 52a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno. 53Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.