2. neděle po Zjevení Páně A

L 24, 1-8

1Ženy prvního dne týdne velmi časně ráno přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily. 2Nalezly však kámen od hrobu odvalený. 3Vstoupily, ale tělo Pána Ježíše nenalezly. 4A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu. 5Polekaly se a sklonily tváře k zemi; oni však jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji, 7když řekl o Synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ 8I vzpomněly si na jeho slova.

Nu 20, 2. 6-13

2Pospolitost neměla vodu, a tak se shromáždili proti Mojžíšovi a Áronovi. 6Mojžíš a Áron odešli od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. I ukázala se jim Hospodinova sláva. 7Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 8Vezmi hůl, svolej pospolitost, ty i tvůj bratr Áron, a promluvte před jejich zrakem ke skále a vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály a dáš napít pospolitosti i jejich dobytku. 9Mojžíš vzal hůl před Hospodinem, jak mu přikázal. 10Mojžíš s Áronem svolali shromáždění před skálu a řekl jim: Teď poslyšte, vy vzpurníci. Copak vám máme vyvést vodu z této skály? 11Mojžíš pozvedl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skály i vyšlo množství vody a napila se pospolitost i jejich dobytek. 12Hospodin však řekl Mojžíšovi a Áronovi: Protože jste mi nevěřili a nedosvědčili jste moji svatost před očima synů Izraele, proto nepřivedete toto shromáždění do země, kterou jsem jim dal. 13Toto jsou Vody sváru, kde synové Izraele vedli při s Hospodinem a on se mezi nimi posvětil.

Ž 95, 1-2. 6-9

1Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy! 2Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi! 6Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil. 7Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy, ovce jeho rukou. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako v den Massy v pustině, 9kde mě vaši otcové pokoušeli. Zkoušeli mě, přestože viděli mé skutky.

Ř 8, 22-27

22Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. 23A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. 24V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 25Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí. 26A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy. 27A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté.

J 2, 2. 11

2Na svatbu byl pozván Ježíš a jeho učedníci. 11 Ježíš učinil v Káně Galilejské počátek svých znamení.

J 2, 1-11

1Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. 2Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ 4A Ježíš jí řekl: „ Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina. “ 5Jeho matka řekla služebníkům: „Cokoli vám řekne, učiňte.“ 6Bylo tam šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry. 7Ježíš jim řekl: „Naplňte ty nádoby vodou.“ A naplnili je až po okraj. 8Pak jim řekl: „Teď naberte a neste správci hostiny.“ I donesli. 9Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem — nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nabrali, to věděli — zavolal ženicha 10a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí, tehdy to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle.“ 11Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.