1. neděle v době postní A

1. neděle v době postní A – na začátku postní doby

Mk 16, 9-16

9Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů. 10Ona šla a oznámila to těm, kteří byli s ním a kteří teď plakali a truchlili. 11A oni, když uslyšeli, že opět žije a že ho spatřila, neuvěřili. 12Potom se v jiném způsobu ukázal dvěma z nich cestou, když šli na pole. 13A oni odešli a oznámili to ostatním, ale ani těmto neuvěřili. 14Nakonec se ukázal Jedenácti, když byli u stolu; pokáral jejich nevěru a tvrdost srdce, protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného z mrtvých. 15A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. 16Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.

Iz 58, 4b-12b

4 Nepostěte se tak jako dnes, má-li být na výšině slyšet váš hlas. 5Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý? 6Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho. 7Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný, 8tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde Hospodinova sláva. 9Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla. 10Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. 11A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat. 12Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci.

Ž 103, 8-14. 17-18

8Soucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. 9Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně. 10Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění. 11Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak mocné je jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. 12Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení. 13Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. 14On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach. 17Ale Hospodinovo milosrdenství je od věků až navěky nad těmi, kdo se ho bojí, a jeho spravedlnost nad syny jeho synů, 18nad těmi, kdo zachovávají jeho smlouvu a pamatují na jeho přikázání, aby je plnili.

2 K 5, 18 – 6, 2

18Všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. 19Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. 20Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. 21Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. 1Jako Boží spolupracovníci vás také napomínáme, abyste Boží milost nepřijali nadarmo. 2Neboť praví: ‚Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.

Mt 4, 4

Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.

Mt 4, 1-11

1Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla. 2A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. 3Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ 4On však na to řekl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘ “ 5Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu 6a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.‘ “ 7Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: ‚ Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘ “ 8Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. 9A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“ 10Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ “ 11A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé přistoupili a sloužili mu