Pátek před 11. nedělí v mezidobí C – Ř 11, 1-10
1Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova. 2Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael? 3‚Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘ 4Co mu však řekl božský výrok? ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.‘ 5Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti. 6Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí. 7Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni, 8jak je napsáno: ‚Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘ 9A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou. 10Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.‘