14. neděle v mezidobí B – 2 K 12, 2-10
2Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe — zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví. 3A vím, že tento člověk — bylo-li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví — 4byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit. 5Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. 6Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo co ode mne slyší. 7A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. 8Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, 9ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. 10Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.