Pátek po 1. neděli po dedikaci milánské katedrály II
Zj 14, 6-13
6Tu jsem uviděl jiného anděla, majícího věčné evangelium, jak letí prostředkem nebe, aby je zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu. 7Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ 8A jiný, druhý anděl ho následoval a volal: „Padl, padl veliký Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“ 9A jiný, třetí anděl je následoval a volal mocným hlasem: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, 10bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; a bude mučen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem. 11Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.“ 12Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. 13Tu jsem uslyšel hlas z nebe, který říkal: „Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!“ „Ano,“ praví Duch, „ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“
Ž 55, 2-4a. 7-12
2Naslouchej, Bože, mé modlitbě, nebuď lhostejný k mé úpěnlivé prosbě! 3Věnuj mi pozornost a odpověz mi — motám se ve svém reptání a střečkuji, 4když slyším nepřítele, 7Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla — odletěl bych a měl bych klid. 8Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela. 9Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří. 10Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky — ve městě totiž vidím násilí a svár. 11Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení. 12Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada.
srov. Mt 25, 34-35
34Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. 35Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě,
Mt 10, 40-42
40„Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. 41Kdo přijímá proroka proto, že je to prorok, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého proto, že je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. 42A kdo by jednomu z těchto maličkých dal napít proto, že je učedník, i kdyby mu dal jen pohár studené vody, amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“