Úterý po 1. neděli po dedikaci milánské katedrály II
Zj 12, 13-13, 10
13Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna. 14Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde skryta před hadem bude živena čas a časy a půl času. 15A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem. 16Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy. 17Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví. 18I postavil se na písku u moře. 1Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách jména urážející Boha. 2Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou pravomoc. 3A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla; 4poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat? “ 5Byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána moc, aby činila, co chce po čtyřicet dva měsíce. 6I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, to jest těm, kteří přebývají v nebi. 7A bylo jí dáno, aby rozpoutala válku proti svatým a aby je přemohla, a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem; 8budou se jí klanět všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od založení světa zapsána v knize života toho zabitého Beránka. 9Má-li kdo uši, slyš. 10Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem, musí být mečem zabit. Zde jest vytrvalost a víra svatých.
Ž 144, 1-2. 5-6. 8. 12. 15
1Požehnán buď Hospodin, má skála! On učí mou ruku boji a mé prsty válčit. 2Mé milosrdenství a má tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid. 5Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou! 6Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku! 8Svými ústy promlouvají klam, jejich pravice je pravice zrádná. 12Naši synové ať jsou ve svém mládí jak vzrostlé štěpy, naše dcery jako vytesané rohové kvádry, jako u chrámu. 15Blahoslavený lid, s nímž je tomu takto. Blahoslavený lid, jemuž je Hospodin Bohem.
srov. 2K 8, 9
9Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.
Mk 10, 17-22
17Když Ježíš vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“ 18Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh. 19Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, nepodvedl; cti svého otce a matku. “ 20On mu řekl: „Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.“ 21Ježíš na něho pohlédl, zamiloval si ho a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ 22On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku.