Sobota po dedikaci milánské katedrály II

Dt 26, 1-11

1Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, obsadíš ji a usídlíš se v ní, 2vezmi z prvotin všech plodů země, které sklidíš ze své země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Vlož to do koše a jdi na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno. 3Jdi ke knězi, který bude v těch dnech, a řekni mu: Dosvědčuji dnes před Hospodinem, tvým Bohem, že jsem vešel do země, o které Hospodin přísahal našim otcům, že nám ji dá. 4Kněz ať od tebe vezme koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. 5Vypovídej před Hospodinem, svým Bohem: Můj otec byl kočovným Aramejcem. Sestoupil do Egypta a pobýval tam jako malá hrstka. Stal se tam však velkým, mocným a početným národem. 6Egypťané s námi jednali zle, pokořovali nás a vkládali na nás tvrdou otročinu. 7Když jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, Hospodin slyšel náš hlas a pohlédl na naše soužení, naše trápení a na náš útlak. 8Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, s velkými, bázeň vzbujícími činy, se znameními a divy. 9Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem. 10A nyní hle, přinesl jsem prvotinu plodů země, kterou jsi mi dal, Hospodine. Polož to před Hospodina, svého Boha, klaň se před Hospodinem, svým Bohem 11a raduj se ze všeho dobrého, co Hospodin, tvůj Bůh, dal tobě a tvému domu — ty, lévita i příchozí, který je ve tvém středu.

Ž 97, 7-12

7Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám, ti, kdo se chlubí nicotnostmi. Jemu se klanějí všechny božské bytosti. 8Sijón to slyší a raduje se, dcery judské jásají nad tvými soudy, Hospodine. 9Neboť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nade vší zemí, velmi převyšuješ všechny božské bytosti. 10Kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo. On střeží duše svých věrných a vysvobozuje je z ruky ničemů. 11Pro spravedlivého je zaseto světlo a radost těm, kdo jsou přímého srdce. 12Radujte se, spravedliví, v Hospodinu! Vzdejte chválu jeho svatému jménu!

He 11, 1-2. 8-9. 23-29

1Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. 2Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. 8Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. 9Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. 23Vírou Mojžíš, když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. 24Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery 25a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít dočasný požitek z hříchu. 26Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě. 27Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného. 28Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených. 29Vírou prošli Rudé moře jako po suché zemi, když se však o to pokusili Egypťané, moře je pohltilo.

srov. L 5, 4

4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“

L 5, 1-11

1Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby slyšel Boží slovo, že stál u Genezaretského jezera 2a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. 3Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. 4Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“ 5Šimon odpověděl: „Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ 6A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat. 7Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly. 8Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk. “ 9Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili; 10stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi.“ 11Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním.