Čtvrtek po dedikaci milánské katedrály II

Zj 2, 18-29

18Andělu sboru v Thyatirech napiš: ‚Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a nohy podobné bronzu: 19Znám tvé skutky a tvou lásku, věrnost a službu, tvou vytrvalost a tvé poslední skutky, hojnější než ty první. 20Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám. 21Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. 22Hle, uvrhnu ji na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, jestliže se od jejích činů neodvrátí; 23a její děti zahubím. A všechny sbory poznají, že já jsem ten, který zkoumá ledví i srdce, a každému z vás odplatím podle vašich skutků. 24Vám ostatním v Thyatirech, kteří nemáte toto učení, kteří jste, jak oni říkají, nepoznali hluboké věci Satanovy, pravím: Nekladu na vás jiné břemeno; 25pouze držte pevně, co máte, dokud nepřijdu. 26Kdo vítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy; 27bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí, 28jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní. 29Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům.‘

Ž 16, 6-10. 5

6Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví. 7Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí. 8Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu. 9Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí, 10neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu. 11Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho. 5Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los.

srov. L 10, 1

1Potom určil Pán ještě jiných sedmdesát dva a poslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.

L 10, 1b-12

1Ježíš poslal své učedníky před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít. 2Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. 3Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. 4Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte. 5Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘ 6A bude-li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne-li, navrátí se k vám. 7V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu. 8A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží, 9uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: ‚ Přiblížilo se k vám Boží království.‘ 10Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 11‚I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.‘ 12Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“